Dlouhodobá motivace neexistuje. Proč vlastně? [4. část]

Dříve lidé něco chtěli a udělali to. Dnes máme „nepřekonatelné“ překážky. Nicméně, jde o to, že dříve šlo o přežití, což je dostatečná motivace. Dnes děláme věci tak nějak dobrovolně. Neděláme a ani nemusíme dělat věci nutné pro přežití. Ta motivace tudíž není tak silná. 

Baví nás chodit do práce? Ne, ale musím… nebo nám to někdo přikáže.

V přirozenosti nemáme „motivaci dělat cokoli navíc“, musíme jen uživit sebe a rodinu, což je vlastně tou prací splněno. Takže, co víc chtít?

Když si tohle uvědomíme, můžeme si v klidu říct a zároveň připustit tento fakt: „Nikdy se mi nebude doopravdy chtít.“ 

… tohle si můžete klidně vytisknout na Vaši ledničku:)

„Nikdy se mi nebude chtít.“

Když teď vím, že se mi nikdy nebude pořádně chtít, můžu se směle pustit do svých snů a na žádné znamení shora už nečekat. 

Většina cílů vzniká jen z toho důvodu, že vidíme ten úspěch všude okolo a chceme ho taky. Hned.

A jsme zase u toho. Vidíme jen špičku ledovce a to, co nám vtloukávají média. Kdyby si tohle uvědomoval každý, možná by spousta lidí ani neměla potřebu se někde hrnout a celkově by byli spokojenější.   

Chtít peníze – je to ten pravý sen? 

Nebudeme si nic nalhávat, dnešní společnost je nastavena tak, že jediným cílem jsou peníze.  

Peníze jsou jakýmsi měřítkem úspěchu. Můžete je chtít anebo patřit k mini menšině – té, která se od peněz odpoutá. Jde to ale vůbec?

Peníze jsou všeobecný prostředek směny, platidlo, které funguje tisíce let. Nepočítám-li barter, peníze vždy byly, jsou a budou cílem každého z nás. Tvrzení, že je až dnešní společnost takto nastavena není správné – vždy to bylo tak, že jediným cílem – motivací jsou peníze a vždy to bylo tak, že peníze byly měřítkem úspěchu.  

Máme-li peníze, které pokryjí základní potřeby – jídlo, bydlení – tak to stačí. To, co máme nebo chceme navíc, je už naše volba a ta motivace je, jak jsem psal už dřív, o dost menší. 

„Chci hodně peněz.“

Peněžní cíl je hezká věc, ale má to svoje ALE. Tenhle cíl už není tak daleko od honby po penězích.  

Já vím, že snad neexistuje člověk, který by si to aspoň jednou neřekl. 

Říká se, že peníze dělají člověka, peníze kazí charakter, peníze vládnou světu. Peníze nebo život. Téměř veškerá kriminalita je založena na penězích. 

Nechci tady peníze shazovat a říkat, že jsou špatné, to vůbec ne, jen jde o to, nestanovovat si jako hlavní cíl: „Chtít peníze.“ 

Kromě uvedených důvodů jde i o to, že ačkoli ty peníze tak chceme, mnoho z nás na ně nedosáhne. 

Je na nás pořád vyvíjen ten tlak, že ty peníze musíme mít, nemáme je a ani nevíme, jak je získat, a právě toto podle mě není dobrá cesta. 

Rozdávání jako alternativní cíl

Představte si na chvíli, že jste se najednou změnili. Stanovili jste si jiné cíle. Cíle nemateriální hodnoty.

Původní plán „mít peníze“, ta touha být finančně nezávislí, však nadále zůstává. Máme to už docela zakořeněno a zbavení se tohohle břemene prostě potrvá, jiným se to třeba zase nepodaří vůbec.

Chtíč, potřeba peněz, jakožto zdánlivé měřítko úspěchu je tady pořád s námi a s ním
i lehce nepříjemný pocit, že se nám tento cíl nedaří uskutečnit. 

Je to něco, co nám brání být zase o něco dál.

Jak se zbavit tohoto „břemene“? 

Odpověď vidím v následujícím:

Nedělejme věci v prvé řadě pro peníze, ale pro to, abychom potěšili druhé. 

Mysleme prvně na to, jaká služba by lidem pomohla a udělejme ji. A pak znovu…

Mysleme na cokoli, co umíme nebo co nás baví a nabídněme to lidem. Jde o to vydat kus sebe, něco, za co někteří zaplatí, a to je pocit, který poznáte, až to něco uděláte. 

Prodáte kus sebe – ať Vás to stojí v penězích cokoli, třeba i celou výplatu – a získáte skvělý pocit. Jako bonus, pokud se Vám to povede, získáte i ten druhořadý příjem. 

Zpátky k motivaci: Jak to, že jiní jedou nonstop na plné obrátky?

A je to skutečně tak? Soudíte podle fotek na sociálních sítích? Nebo Vám někdo snad říká, jak usilovně pracuje? Kolik takových ale je? A nepracuje většina náhodou proto, že jim to někdo přikázal?

Nepracují pro někoho a proto pracovat musí? 

Napište si svou vlastní knihu, o svém životě, cílech a plánech 

Kdykoli máte zajímavou myšlenku, hned si ji napište – na papír, do mobilu. Pokud to neuděláte, věřte, že ji zapomenete klidně i do několika sekund. 

Chcete na něco přijít? Napište si to. Člověk vidí, co ho už napadlo, má to zaznamenáno, takže to nemůže zapomenout. Vidí kroky, myšlenky, nápady a přidává další a další.

Můžete ztratit koncentraci jako při přemýšlení, ale nic se nestane, protože máte napsáno, u čeho jste skončili. Psát si tímhle způsobem svou vlastní knihu je podle mě velice efektivní způsob uvažování a geniální možnost, jak se rozvíjet, plánovat nebo na něco přijít. 

Myšlenka psaní si vlastní knihy by si zasloužila svou vlastní knihu, takže třeba dám tímhle někomu podnět. Není to jen další činnost navíc, která by Vás měla obtěžovat, ale spíš nahrazuje to běžné uvažování a zefektivňuje ho.  

Nezblázněme se z tolika informací 

Jistě se shodneme, že se na nás valí tolik informací, že je div, že lidé z toho ještě neblázní. Říká se, že se na nás za týden navalí tolik informací, jako se navalilo za celý život na naše předky. Faktem je, že většina informací se neustále opakuje, jen je to jinak přeformulováno.  

Copywriteři jsou dnes šikovní a člověk má chuť kliknout na každý nadpis, který uvidí. Za druhé, množství přečtených informací není měřítkem úspěchu.

Za třetí, nikdo nemůže přečíst a být informován o všem.  Je to jen volba, jestli se necháme pohltit tím vším, nebo budeme nabízené informace filtrovat, omezovat nebo je budeme úplně ignorovat. 

Protože mě téma osobního rozvoje zajímá, začal jsem filtrovat a následně zrušil zdroje, kterého se tohoto týkaly, a to i přesto, že zněly zajímavě a všichni je doporučovali.

Uvědomil jsem si, že se všechno tak nějak neustále opakuje. Všechno již bylo řečeno. 

Jste-li student, máte hodně volného času a tak Vás tohle všechno může pohltit. Výhodu mají ti, co pracují, protože mají volného času méně. Jenže i ti si jednou řeknou, že jsou zahlceni třeba tím, že toho musí v osobním životě tolik co změnit, tolik co stihnout. Začít něco budovat… takže se do tématu „osobní rozvoj“ zaboří stejně.

Teď jde jen o to sednout si, dát si kafe, hledět si svou vlastní cestou a popřemýšlet, co opravdu chcete a následně se do toho pak pustit. 

Jaká je ještě cesta ven? Co bych si já osobně přál je, abych měl k dispozici jen ty informace, které skutečně potřebuju. Jen takové, které jsem ještě nečetl. Jen takové, pomocí kterých se budu moci jednoduše rozhodnout pro nějaký produkt nebo službu. Jen takové informace, které jsou aktuální a správné.

Google ještě musí zabrat…

Začněte, spadněte a jeďte dál… 

O tom to právě je. Vůbec nevadí, když se do něčeho dáte a nepovede se Vám to hned napoprvé. Je to možná klišé, ale nikomu nikdy nevyšlo všechno napoprvé. 

Takhle to funguje. Je dobré začít s čímkoli, po nějakém čase zjistíte, že sice něco v tom Vašem postupu jde, ale ve výsledku jste v mínusu. Nebo třeba změníte jídelníček, ale přesto váha nepůjde dolů. 

Neznamená to, že to máte vzdát nebo být naštvaní. Je to normální a navíc, už máte ty zkušenosti.  

Nyní si můžete říct, že svůj postup zopakuju, ponechám to, co mi fungovalo a přidám něco nového. Můžete ponechat jídelníček a znovu se zamyslet, co je špatně a to změnit. 

Je to takto jednoduché a píšu o tom, protože mi přijde extra důležité mít to na paměti. 

Počkejte, chápu, že jste tohle už mnohokrát slyšeli, ale zkuste na tenhle princip myslet, až něco budete zkoušet zase příště.

Byli jste někdy na konzultace, školení, semináři nebo přednášce? 

Každý víme, k čemu uvedené události slouží – k distribuci informací + částečně motivaci a získávání kontaktů. Co myslíte, že je z těchto tří důvodů pro člověka nejdůležitější? 

Ať se Vám to líbí, nebo ne, je to právě získávání kontaktů. 

Distribuce informací – Není snad všechno už na internetu? Nejsou to věci, které sami tušíme, ale přesto na tu např. přednášku jdeme? Kolikrát jste byli po absolvování nějaké přednášky zklamaní, co se týká nabití nových informací? 

Ale může se jednat i o články… 

Někteří si nechávají platit za informace, které jen někde z internetu převzali a jen mizivé procento si nechávají platit za své zkušenosti/ nápady. Čest těm, které podávají informace, které nejsou jinak přístupné. 

A ještě jedna věc. 

Nikdy nedostanete přesný návod, „jak na něco“, pokud autor mluví pro veřejné publikum. Jsou to totiž obecné informace.  

Přednášející se nemusí bát dělat tolik přednášek, kolik se mu zlíbí, tak samo Vy můžete sypat informace, články, rady a stejně to bude příliš obecné na to, aby byla většina posluchačů spokojena.  

Víte, kdy tedy po Vás posluchači skočí? Když se jim budete věnovat individuálně. Když se podíváte jen na jejich problém. To je něco, co jim skutečně může pomoct a co skutečně chtějí. 

Lidé chodí na přednášky, aby něco mohli konkrétně aplikovat u sebe. Jenže, konkrétní návod ušitý pro sebe nedostanou. Jediné, co si odnesou je krátkodobá motivace. 

Lidé si chtějí ověřit, že mají pravdu, ověřit si, že mají stejné myšlenky. Budete-li říkat logicky věci s čím se bude souhlasit, máte vyhráno. 

Mějme úkoly stále u sebe, nebo nám jsou kurzy k ničemu. 

Stále se opakuju. Když už tedy navštívím nějaký kurz, školení tak se opět může klidně stát, že z toho, co jsem se naučil nic nepřevedu do praxe. Prostě nesepíšu si svoje nové úkoly, nemám je před nosem, nemám nějaký to-do list, nemám motivaci. 

Pamatujte. Podvědomě lidé čtou knihy, protože je autor zaujal, shlížejí k němu. Lidé chodí na kurzy, protože jim přijde sympatický lektor a chtějí se družit s ostatními ve skupině. Lidé sledují Youtube, protože můžou být v „kontaktu“ s někým, koho mají rádi… nechodí tam moc proto, aby se něco naučili.  

Nemám motivaci 

Motivace – omlouvám se, ale motivace z přednášek je jen krátkodobá. První noc se Vám může zdát, že jste najednou někde jinde, ale druhý den ráno to bude ve starých kolejích. 

Hodně často se stává, že lidé chodí na podobné akce jen proto, aby byli tak trochu někým vedeni. Aby jim někdo řekl, co mají dělat. Aby to slyšeli od někoho jiného. Záleží na tom, jestli je v pořádku, že leader/ podnikatel/ někdo, kdo chce provést změnu, potřebuje slyšet, že má něco udělat, od někoho jiného… 

Pokud chcete vyřešit konkrétní problém, řešte ho sami se sebou nebo s někým, kdo se bude věnovat jen Vám. 

Aktivní podnikatelé bývají spíše na jevišti, a naopak ti, kteří neprovádějí tolik změny – jsou posluchači. A ti tam jsou kvůli kontaktům.  

„Tak si říkám, jestli nejsme na krátkodobé motivaci závislí. Jestli se náhodou nepotřebujeme cítit aspoň na chvíli namotivováni a proto investujeme čas a peníze do věcí, které nám to poskytnou. Jsme pak rádi. Samozřejmě podvědomě…“ 

Jde jako by o denní dávky. Hlavně nebýt namotivován dlouhodobě, to bych už musel něco dělat… 

Myšlenky dne

Jakub

Marketing. Affiliate. Kreativita. Případové studie. Lidská produktivita. Osobní rozvoj. Plánování. Experimenty na lidech.
Jakub
Myšlenky dne

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *