Archiv autora: Jakub

Wow, zpomalte trochu. Úvod do Ebooku

Tuto knihu jsem napsal pro ty, kterým osobní rozvoj už něco říká. Pro ty, kteří jsou více zaměřeni na sebe, pro ty, kteří něco chtějí, ale něco jim v tom brání a tím myslím právě „motivaci“ a „sebedůvěru“. Zejména motivace bude hlavní částí knihy. Je to něco, co zajímá téměř každého a přesto se nám nedostává uspokojivých odpovědí.

Nepíšu k těm, kteří jsou tak nějak se vším spokojeni, nemají nikdy čas,
a minimálně v několika letech si ho na sebe ani nechtějí udělat. Pokud byste takoví byli, pravděpodobně byste teď ani nečetli tyto řádky.

Když jsem tohle dopsal, říkal jsem si, že bych to všechno přeci jen hodil do koše
a nikde nezveřejňoval, a to jenom proto, že výstupem není samozřejmě nic nového pod sluncem.

V téměř každé odborné knize již bylo všechno někdy řečeno, a akorát sami lidé si to různě přebírají podle svého, upravují, recyklují, nevěří tomu, anebo co dělají s nově nabitými informacemi nejčastěji? Nic. A pak jinak podané čtou to stejné znova a znova.

Máte před sebou další z řady knih a očekáváte rychle nějakou podstatnou informaci, kvůli které jste si ji stáhli. Chcete jednu informaci, která Vás někam posune. Ale nezní to už teď trochu podezřele? Jedna informace, jeden článek, jeden tip který mě nastartuje. Říkáte si, že Vám něco chybí, nějaká věc… něco, co jste nikdy nečetli, a co bude natolik přesvědčivé, že to u Vás způsobí obrat.  

Pravděpodobně by už na tomto někdo postavil Business, něco jako třeba The Secret, ale i když i u tohoto šlo z velké části jen o dobře nastavený marketing.

Jak to tedy je, proč nikdo nic takového nevymyslel, nějaký ten návod pro všechny s tím „jak na to“ – jednoduchou odpověď, jak s něčím začít a jak dosáhnout toho, co chceme? 

Obsah slouží taky i jako ukázka toho, že si každý může napsat svou vlastní knihu na téma, které ho zajímá, a hlavně, že díky tomu může přijít na spoustu věcí sám, jen když si na to udělá ČAS. 

Motivace aneb Proč chcete něco dělat? [1. část]

Ve své podstatě známe jen motivaci krátkodobou, a to když zrovna slyšíme nějakou motivační řeč nebo dokonce stačí, když nás namotivuje schůzka se zajímavou osobou.

Všichni bychom ale chtěli mít tu stálou. Být motivován neustále, každý den. Aby to šlo tak nějak automaticky. Abych vstal, udělal to, či ono a rovnou skončil k pracovnímu stolu a začal makat.

Už jen výraz „neustálá motivace“ však naznačuje, že to nemůže být tak snadné. Já si dokonce myslím, že ani nemůže existovat

V druhé části probírám sebedůvěru člověka, jak je účinná, a že souvisí naprosto se vším. V osobním životě, v podnikání, ve vztazích. Popisuju, proč je to něco, o co by měl usilovat úplně každý, a že právě osobní rozvoj může být smyslem našeho života. 

Snažím se dávat odpovědi na otázku „proč“, namísto „jak“, čehož je plný internet. Vědět „jak“ je fajn věc, ale znáte důvod, „proč“ byste to něco měli dělat? „proč“ byste něčemu měli věřit? „proč“ by to něco mělo fungovat? Proč by Vás měl někdo chtít? Proč by Vás měli chtít zákazníci? Podle „diety na internetu“ vím, jak zhubnout, ale jaký je pravý důvod, proč chci zhubnout, a proč by tělo mělo chtít zhubnout?  

Vím, že mám začít na sobě pracovat, ale proč vlastně? Chci to vůbec? Proč jsem ještě nezačal? Odpověďmi může být, že se mi nechce (nechce se neexistuje, vždy je za tím konkrétní problém, tj. není to moje priorita, nemám k tomu ještě vhodné oblečení, jsem nachlazený a musím být do zítřka fit!

Bez odpovědi na otázku „proč“ nebudeme podvědomě chápat, „proč“ se do něčeho pustit a tím pádem nám bude scházet motivace začít.  

„ …Vzhledem k tomu, že se neznáme, cítíte nedůvěru a nemáte na mě ČAS“ 

Při čtení je nutné se naladit na tu správnou vlnu, pustit si relaxační hudbu, vypnout
a zkusit přemýšlet se mnou. Byla by škoda to tady jen „prolétnout“,  jak to děláme s většinou knih.  

Bylo by to ale normální a přirozené, vzhledem k tomu, že se neznáme, cítíte nedůvěru
a nemáte na mě ČAS. Máte-li ve zvyku číst extra rychle, uděláte to pravděpodobně
i teď.  

Odkud vzít čas

Umíte vypnout? Dali jste si dneska kávu, sedli si na terasu, nebo jiné klidné místo  
a popřemýšleli jste o sobě a o své práci?

Kdo to nedělá, je nejspíš spokojen nebo jedná impulzivně. 

Spousta lidí chce ze všeho nejdřív hned jednat a pak je to buď anebo. Buď to vyjde, nebo ne. Když ne, bude mě to něco stát, ale co nadělám… 

Málo před svými činy přemýšlíme. Jsme moc do všeho hrrr a když něco chceme, chceme to hned. Rychle.  

Otázkou zůstává, proč tomu tak je? Něco nás honí, nemáme čas, chceme všechno hned?

Obecně si užíváme chvíle, které moc často nemáme a které nám přináší radost. Pakliže je třeba rozhodování nebo jakákoli pravidelná činnost náš denní chleba, nemůžeme se divit, že nás to nebaví.

„Chceme to mít rychle za sebou.“

Odkud tedy vzít ten čas?

Existují jen dvě možnosti a to je Time management nebo si onen čas – službu prostě koupit. 

Time Management. Organizace času.

Dokážu si představit, že tohle zrovna tohle potřebujete jako sůl. Podle mě je to po motivaci hned další krok, který bude potřeba zdolat, aby Váš život nebyl jeden velký chaos.

Teď si říkáte, že tohle přeci není tak důležité a že to nějak zvládáte.

Mám ale takové tušení, že s časem dobří kamarádi nejste a kdybyste měli v životě větší pořádek, už byste si na čas tolik nestěžovali. Jak říká známé klišé: Byli byste pánem svého času.

Co je potřeba k lepší organizaci čehokoli? Pravidla.

Třeba Vás pravidla trápí stejně jako mě a nejste z toho nadšeni, ale nevidím tady jiné řešení.

Představte si na okamžik Váš život, ve kterém dodržujete nějaký harmonogram. Každý večer si pravidelně vyhrazujete půl hodiny na plánování, na cvičení, psaní, procházku, vaření…

Vnímáte ten pocit větší kontroly svého dne?

Troufám tvrdit, že bez pravidel to prostě nepůjde. Buďte na sebe trochu tvrdší.

Kupování času

Co se týká kupování času, uznejme, že pokud se specializujeme na jednu činnost, za ty ostatní prostě bude třeba zaplatit. Plaťme těm, kteří si to zaslouží. 

Kráčíme bez cíle… 

Lidé, kteří spíše konají, mají tendenci kráčet bez cíle. Dostanou nápad a hned ho jdou realizovat. Třeba už i do něčeho zainvestují a až pak se rozmýšlejí, co dál. Koupíte si něco a nevyužijete to. Něco začnete budovat bez představy toho, co z toho bude.  

Uděláte cokoli a nedomyslíte následky. Jde o impulzivní jednání, které, kdyby nebylo, zkrachovala by spousta firem díky tomu, že by u nich zákazníci nenakoupili. 

Kupujte si věci, které potřebujete podle Vás samotných a ne podle jiných 

Jedině Vy víte, jaký výrobek nebo službu potřebujete. Nikdo, kdo Vás nezná, to vědět nemůže. Vy rozhodujete o vlastních krocích. Vy musíte vědět, co tedy vlastně chcete a za kolik to chcete. Vymyslete si plán s věcmi, které potřebujete, abyste to věděli s předstihem před těmi, kteří Vám můžou něco sami nabídnout – a je dost možné, že nevýhodně. 

„Lidé se nechají mnohem spíše přesvědčit argumenty, na které přijdou sami, než těmi, které jim předloží někdo jiný.“ Pascal, 17. století. 


Umění vyjednávat a přesvědčit v obtížných situacích

Za pár sekund v pracovní pohotovosti. Jak? [2. část]

Chcete konečně s něčím začít, ale tak nějak se k tomu nemůžete dostat? Kdo by to neznal? Naštěstí existují pomůcky, které nám tenhle „start“ usnadní.

První není lehká a to je – mít tu správnou motivaci začít. Důvod. Přesvědčení. Chcete do léta vypadat skvěle? Vážně? Vždyť jste to s pár kily navíc přežili loni… tak PROČ?  

Druhý tip, který se mi osvědčil, je ten, že stačí udělat úplně ten nejmenší krok a zbytek už půjde lehce.  

Dejte si za úkol napsat jeden řádek… a rozepíšete se na celou stránku. Dejte si za úkol běžet 5 minut a poběžíte nakonec půl hodiny. Udělejte 1 klik a člověka to nastartuje tak, že jich udělá rovnou 20, když už leží na té zemi. Schválně, postavte se a padněte obličejem k zemi. To je ještě lehké, ne? Vaše ruce reflexivně vystřelí, zachrání Vám obličej a máte tak první skoro klik.  

Vynikajícím příkladem je změna hudby. Člověk by nevěřil, co hudba dokáže. Zrovna teď jsem konečně vypnul YouTube, kde mi hrála má oblíbená hudba, při které často jen tak brouzdám po internetu a v podstatě nic nedělám. Taková rychlejší, člověk si i u toho i prozpěvuje… 

Pak jsem si řekl dost a s vypětím všech psychických sil si pustil relaxační hudbu, pro podporu koncentrace. Klidně tomu nevěřte, ale přicházíte o způsob, jak se rychle okamžitě přepnout z flákání do pracovní pohotovosti.

Youtube (nebo chcete-li Spotify) je v tomhle smyslu zlo. Nástroj na odlákání pozornosti. A opět, jak jsem již psal, stačí takhle malý krok, abyste udělali velkou věc.  

„Hudba má na lidskou produktivitu obrovský vliv.“ 

Autor

Dalším způsobem je vše si ulehčit. Nechte si na židli věci na cvičení. Odpadne Vám starost rozhodování, co na sebe. Ačkoli jde o malou překážku, dokáže člověka pěkně zabrzdit nebo i zastavit. 

Měj své úkoly vždy po ruce

Budete vždy vědět, co dělat. Perfektní možnost, jak na něco nezapomenout. Nemusí jít o úkol, můžete si napsat, jak se chcete cítit nebo jak se chcete chovat. Lidská mysl totiž zapomíná, a když si řeknete, že něco určitě nezapomenete, tak věřte, že zapomenete. Znáte to. Chtěli jste začít každý den sportovat. Jednou to vyjde, ale druhý den jste tak zaneprázdněni, že na úkol jednoduše zapomenete.

Člověk nemůže, alespoň zezačátku, myslet na každou svou povinnost, a v čase, který si určí.  

Přistihnete-li se alespoň jednou, že na svůj úkol zapomenete, nebude to poprvé, ani naposled. 

To všechno, povinnosti, úkoly, cvičení abychom zhubli… mozek bere jako nepohodlí, což bylo mimo jiné vědecky prokázáno. Bere to jako něco, co dělat nechce, a právě s touto myšlenkou se dá pracovat.  

Nemyslete na své povinnosti jako na něco, co musíte udělat, ale co chcete udělat.  

Těšte se na to, co budete dělat, vymyslete si výhody, které Vám splnění úkolu přinese. V případě, že na žádnou výhodu nepřijdete, tak je ještě lepší, když nebudete myslet vůbec na nic. Vstaňte a udělejte to. Nijak se nad tím nepozastavujte. To stačí. Důležité totiž je, abychom u toho nemysleli negativně. 

Jakýkoli náznak negativity zarazte hned zpočátku. Není to až tak složité k natrénování, do pár dní negativita může zmizet. 

Zase je ale otázka, pokud jste tak trochu sebelítostiví, tak víceméně tu negativitu, to, že se NECHCE, že Vás něco bolí, tak to potřebujete od sebe slyšet. 

Nebuďte proto sebelítostiví, jste dostatečně silní na to, abyste se nelitovali. Respektive – máte na výběr – být lítostiví nebo silní a sebevědomí. Můžete si zvolit poměr 50/50 z obou vlastností, ale taky 0/100. Je to jen na Vás… 

“Nechce se” neexistuje

Co to vlastně znamená, když někdo řekne, že se mu nechce? “Nechce se” přeci není žádný důvod. Je to spíš zjednodušeně řečeno:

Jsem příliš unavený, musím odpočívat, musím ještě něco zařídit, musím pracovat na něčem jiném. Tím chci říct, že za “nechce se” vždy stojí nějaký konkrétní problém.

Kdykoli si řeknete, že se Vám něco nechce, zkuste zjistit, jaký skutečný důvod se za tím vlastně skrývá. Až to budete vědět, tak s tím už můžete snáz pracovat. Vždy je dobré si tak nějak všechno logicky vysvětlit, snáz to pak přijmeme. Ostatně jako v životě, bez argumentů někoho stěží přesvědčíme.

Jednoduše tak ve výsledku můžete zjistit, že pro Vaše “nechce se” vlastně žádný důvod ani nemáte, a právě tohle zjištění by měla být ta “motivující” chvíle. Uvědomíte si, že Vám nic nestojí v cestě a můžete se tak směle pustit do Vašich úkolů.

Není pravda, co píšu?

Zdá se Vám naopak, že chcete, ale zároveň se do ničeho nemůžete pustit? Je možné, že jste leniví, nebo chcete-li – nečinní?

No a víte, jak máte postupovat? Máte plán, víte, co dělat, jaké kroky podniknout pro to, abyste dosáhli toho, co chcete? Nevíte to? Když chcete jet na dovolenou, taky odjedete bez jakéhokoli plánu?

Nečinnost = Žádný plán

Jde o to mít ten plán nějakou dobu dopředu. Pokud zrovna onu motivaci k tomu něco dělat máte, ale nevíte, jak začít, je to pak promarněná šance něco konečně udělat.

Can-Do přístup

To, co napíšu bude opět znít jako pravidelná dávka motivace, kterou vídáte všude kolem, ale možná přeci jen všichni tušíme, že na těch motivačních citátech něco je. 

V jednom rozhovoru padla otázka: „Jaké jsou vlastnosti úspěšného člověka“.  

Zapamatoval jsem si jednu a tu nejdůležitější: „Can-Do“ přístup 

Jen činy dělají člověka. Činy člověka posouvají kupředu. Jestli nic neuděláte, prokrastinujete, nemáte čas, musíte hodně odpočívat, tak je něco špatně. Můžete si nalhávat, že to tak není nebo že jste fakt hrozně unavení, ale to není ono. 

Je to o tom přístupu. Člověk se musí jednoho dne přepnout, a z věcí, do kterých se mu moc nechtělo se musí stát věci, u kterých se prostě zvednu a udělám to.  

A právě to, aby člověk získal onen Can-do přístup se jde naučit tím, že budete praktikovat ty všechny pomůcky, které na Vás platí, tak nějak automaticky a „bez keců“.

Příliš moc teorie škodí

Hodně lidí si z knih, kterou přečtou nic nevezmou. Dle esejisty Elberta Hubbarda – samotné pročtení, aniž něco z této rady skutečně v životě neuplatníte, vám mnoho užitku nepřinese…  Docela se divím, že není moc knih, a kdo ví, jestli vůbec jsou, které přemýšlí za čtenáře, vnáší úvahy, rozebírá problém do hloubky. Člověk by měl věci pochopit a porozumět tomu, „proč“ to něco funguje. Protože když se dozvíme nějakou radu, tip, jak bychom se měli chovat, co bychom měli udělat, ale ve výsledku se nedozvíme PROČ  – tak budeme mít vždy pochyby. 

Zrádné může být to, že pokud pouze bezmyšlenkovitě čteme, přestáváme sami uvažovat, začínáme přejímat názory jiných, necháváme sebou „manipulovat“…   

Neříkám, že čtení cizích názorů je špatně. Rozšiřuje to obzory, šetří čas, inspiruje. 

V konečném důsledku byste to ale měli být Vy, kdo rozhodne, jestli je ten či onen výrok pravdivý a zda se mu rozhodnete věřit. 

Úspěch vs. neúspěch

Co je to úspěch? Mít hodně peněz? Může to být třeba i dobrá známka ve škole. Neříkejme, že chceme být jen „úspěšní“ – je třeba dodat, v čem chceme být úspěšní. Ale stále to není dost konkrétní. Jak vůbec konkretizovat úspěch?

Příklad: 

Jsem úspěšný marketingový poradce. Co to znamená? Co třeba „jsem zkušený marketér s měsíčním platem přes 100 tisíc Kč měsíčně“. Nezní to lépe? Nezareaguje na tuto formuli mozek lépe, než na tu předešlou?  

Každopádně, když o někom smýšlíme jako o úspěšném, představujeme si, že má asi hodně peněz. Určitě znáte lidi ve Vašem okolí, o kterých si myslíte, že mají hodně peněz. 

Už jste v životě párkrát prohráli? To nic není. Myslíte si, že prohráváte pořád?  A že je to nespravedlivé, že když se tak snažíte a výsledky nikde, kdežto jiní jsou úspěšní hned napoprvé? 

Teď mi řekněte, kolik lidí z Vašich přátel a lidí podobného věku, má hodně peněz? 2,3, maximálně 5 z kolika…? Ze 100, 200? Kde je ten úspěch? 

Víte, o co mi jde? Myslíte si, že jsou všichni úspěšní, všude to vidíte, všude je úspěch – ať už zasloužilý nebo ne. Vidíte tolik úspěchu, jen moc ne mezi Vašimi vrstevníky. Vidíte úspěch, protože studujete úspěšné lidi, čtete motivační články o úspěchu, zajímá Vás ten úspěch. Člověk si potom myslí, že je to tak snadné a dosažitelné a že se všem kromě Vás samotných daří skvěle. Má to jedno velké ALE. V médiích vidíme jen vrchol ledovce. Vidíme tam jen 5% „úspěšných“, zatímco o těch úspěšných čte zbylých 95%. Tak trochu paradoxem je, že 95% lidí si myslí, že „úspěšný“ je snad každý druhý. 

Nejste zatím úspěšní?  To nic, aspoň 90% dalších taky ne. 

Znamená to, že úspěch je nedosažitelný? 

Ne. Ať už jste jakýkoli typ, vždy máte šanci. Znám mladé lidi, kteří neoplývají sebedůvěrou a mají, co chtěli. Chytili se příležitosti, která se jim naskytla a podařilo se jim to.

Jak jsem psal dřív a ono se to stále opakuje. Nestačí si říct, co v životě chci jen tak letmo u tohohle čtení. Musíte si na to udělat ten čas. Dát si kávu, jít na terasu, ven, pryč od elektroniky a začít uvažovat.  

Nepíšu nic nového. Mnoho knih Vám nedá nic nového, jen to jinak překroutí. Všechno již bylo řečeno.  

Jenom jde o to, jestli to, co již znáte, použijete a uděláte to správně, anebo budete stále hledat nové a nové informace, které ale nikdy s Vaším přístupem nepoužijete. 

Jsou Vaše úkoly prioritní? [3. část]

Následující odstavec bude zaměřen na Ty, kteří mají cíl, ale tak nějak na něj nezbývá čas. Máte tedy nějaký cíl, kterého chcete dosáhnout? Je to tak? 

Je to Vaše priorita? 

Odpovídáte mi, že je, a čtete dál. 

Je to skutečně Vaše priorita?  

Je Váš cíl ta nejdůležitější věc ze všech úkolů? Je to něco, co má vždy přednost? Je to priorita č. 1., které se téměř denně věnujete? 

Ne? A co je tedy Vaše priorita? Co děláte každý den po práci nebo po škole?

Dennodenně

Děláte něco, co máte rádi. To beru. A nešlo by k tomu ještě něco přidat? Třeba něco, co si teď myslíte, že chcete dosáhnout? Můžete dělat klidně obojí, to není problém. 

Odpovídáte si, že byste na obojí neměli čas? V tom případě je třeba se rozhodnout jakou činnost si zvolíte. Vyberte si jedno z toho, co bude mít větší váhu. 

Nic jiného v tom není. Je to jen o tom rozhodnutí a stanovení si priorit. Takže pokud čekáte na nějaké znamení, nepřijde. 

Víte JAK něčeho dosáhnout?  

Právě toto je jeden z hlavních důvodů, proč někdo nezačne, anebo naopak brzy skončí
i přes veškerou motivaci. Kdybyste se někde ztratili, měli byste před sebou dvě možnosti. Můžete zůstat na místě a čekat na kolemjdoucího anebo jít pořád rovně. Tak či tak nejspíš nedojdete přesně do svého cíle. Není lepší dopředu vědět, kudy jít, naplánovat si trasu…? 

Jak jsem psal, je to o tom rozhodnutí něco dělat. Uvědomit si, že kdy jindy to něco udělám? 

Druhým důvodem je, že když sedíme u svého notebooku, jsme na vlně neaktivity. Necháváme se unášet, klikáme tam, kde chtějí ostatní. A díky novým technologiím to bude čím dál horší. Nejde se odpoutat. Člověk je uchycen v síti. A čas běží… Je to naprosto přirozený a běžný stav, který zažívá i ten nejproduktivnější člověk na světě.  

Ten krok mezi nicneděláním a aktivitou je velmi malý. 

Od aktivity nebo soustředění nás dělí pár sekund. Chce to malý podnět. Pomalý začátek. Puštění hudby, otevření programu, se kterým chceme pracovat, zadání dotazu do Googlu. 

Ale co když ho nebudete dodržovat? Tím se zase vracíme k motivaci… Je to neustálý koloběh, ve kterém se točíme a ze kterého nemůžeme ven. 

Za prvé. Nevíte ani co chcete, nemáte konkrétní cíl. A reálný. Může být i nereálný (mít 10 milionů do roka, ale teď mi řekněte, jaké konkrétní kroky k tomu chcete podniknout). Když si to člověk představí a ví, co má pro to dělat, hned má větší motivaci. Otázka, jestli to opravdu chcete, a jestli chcete pro to něco dělat, je už na Vás…  

Chci TO já sám? 

„Je to jen na Vás. Vy jste pánem. Můžete. Dokážete všechno, co chcete. Jste nejlepší.  Začněte hned, máte na to.“  

Docela povědomé, že? 

Ale ano, je to skutečně tak, jak všichni tvrdí. Ti lidé, od kterých to slyšíte nelžou… Je v tom jistý optimismus, ale nelžou. Je tady ale jedna věc, která nám uniká a to je otázka:

Chci to já sám? 

Dnes žijeme v pohodlném světě. Nic nás netlačí, máme se celkově dobře. Dokážeme se uživit, a když ne, tak nám pomůže stát. Nezažíváme přírodní katastrofy ani epidemie. 

Tak proč? Proč něco ve skutečnosti chtít? Pominu-li samozřejmě naše ego, které pořád něco chce. 

Co je normální a přirozené? Mít pohodlí nebo dělat co je rozumné (obstarat finance pro potravu a bydlení – základní životní potřeby). Jestli si říkáme Homo sapiens – člověk rozumný, tak bychom neměli ležet na gauči, ale snažit se obstarat právě onu potravu a bezpečí. 

Dlouhodobá motivace neexistuje. Proč vlastně? [4. část]

Dříve lidé něco chtěli a udělali to. Dnes máme „nepřekonatelné“ překážky. Nicméně, jde o to, že dříve šlo o přežití, což je dostatečná motivace. Dnes děláme věci tak nějak dobrovolně. Neděláme a ani nemusíme dělat věci nutné pro přežití. Ta motivace tudíž není tak silná. 

Baví nás chodit do práce? Ne, ale musím… nebo nám to někdo přikáže.

V přirozenosti nemáme „motivaci dělat cokoli navíc“, musíme jen uživit sebe a rodinu, což je vlastně tou prací splněno. Takže, co víc chtít?

Když si tohle uvědomíme, můžeme si v klidu říct a zároveň připustit tento fakt: „Nikdy se mi nebude doopravdy chtít.“ 

… tohle si můžete klidně vytisknout na Vaši ledničku:)

„Nikdy se mi nebude chtít.“

Když teď vím, že se mi nikdy nebude pořádně chtít, můžu se směle pustit do svých snů a na žádné znamení shora už nečekat. 

Většina cílů vzniká jen z toho důvodu, že vidíme ten úspěch všude okolo a chceme ho taky. Hned.

A jsme zase u toho. Vidíme jen špičku ledovce a to, co nám vtloukávají média. Kdyby si tohle uvědomoval každý, možná by spousta lidí ani neměla potřebu se někde hrnout a celkově by byli spokojenější.   

Chtít peníze – je to ten pravý sen? 

Nebudeme si nic nalhávat, dnešní společnost je nastavena tak, že jediným cílem jsou peníze.  

Peníze jsou jakýmsi měřítkem úspěchu. Můžete je chtít anebo patřit k mini menšině – té, která se od peněz odpoutá. Jde to ale vůbec?

Peníze jsou všeobecný prostředek směny, platidlo, které funguje tisíce let. Nepočítám-li barter, peníze vždy byly, jsou a budou cílem každého z nás. Tvrzení, že je až dnešní společnost takto nastavena není správné – vždy to bylo tak, že jediným cílem – motivací jsou peníze a vždy to bylo tak, že peníze byly měřítkem úspěchu.  

Máme-li peníze, které pokryjí základní potřeby – jídlo, bydlení – tak to stačí. To, co máme nebo chceme navíc, je už naše volba a ta motivace je, jak jsem psal už dřív, o dost menší. 

„Chci hodně peněz.“

Peněžní cíl je hezká věc, ale má to svoje ALE. Tenhle cíl už není tak daleko od honby po penězích.  

Já vím, že snad neexistuje člověk, který by si to aspoň jednou neřekl. 

Říká se, že peníze dělají člověka, peníze kazí charakter, peníze vládnou světu. Peníze nebo život. Téměř veškerá kriminalita je založena na penězích. 

Nechci tady peníze shazovat a říkat, že jsou špatné, to vůbec ne, jen jde o to, nestanovovat si jako hlavní cíl: „Chtít peníze.“ 

Kromě uvedených důvodů jde i o to, že ačkoli ty peníze tak chceme, mnoho z nás na ně nedosáhne. 

Je na nás pořád vyvíjen ten tlak, že ty peníze musíme mít, nemáme je a ani nevíme, jak je získat, a právě toto podle mě není dobrá cesta. 

Rozdávání jako alternativní cíl

Představte si na chvíli, že jste se najednou změnili. Stanovili jste si jiné cíle. Cíle nemateriální hodnoty.

Původní plán „mít peníze“, ta touha být finančně nezávislí, však nadále zůstává. Máme to už docela zakořeněno a zbavení se tohohle břemene prostě potrvá, jiným se to třeba zase nepodaří vůbec.

Chtíč, potřeba peněz, jakožto zdánlivé měřítko úspěchu je tady pořád s námi a s ním
i lehce nepříjemný pocit, že se nám tento cíl nedaří uskutečnit. 

Je to něco, co nám brání být zase o něco dál.

Jak se zbavit tohoto „břemene“? 

Odpověď vidím v následujícím:

Nedělejme věci v prvé řadě pro peníze, ale pro to, abychom potěšili druhé. 

Mysleme prvně na to, jaká služba by lidem pomohla a udělejme ji. A pak znovu…

Mysleme na cokoli, co umíme nebo co nás baví a nabídněme to lidem. Jde o to vydat kus sebe, něco, za co někteří zaplatí, a to je pocit, který poznáte, až to něco uděláte. 

Prodáte kus sebe – ať Vás to stojí v penězích cokoli, třeba i celou výplatu – a získáte skvělý pocit. Jako bonus, pokud se Vám to povede, získáte i ten druhořadý příjem. 

Zpátky k motivaci: Jak to, že jiní jedou nonstop na plné obrátky?

A je to skutečně tak? Soudíte podle fotek na sociálních sítích? Nebo Vám někdo snad říká, jak usilovně pracuje? Kolik takových ale je? A nepracuje většina náhodou proto, že jim to někdo přikázal?

Nepracují pro někoho a proto pracovat musí? 

Napište si svou vlastní knihu, o svém životě, cílech a plánech 

Kdykoli máte zajímavou myšlenku, hned si ji napište – na papír, do mobilu. Pokud to neuděláte, věřte, že ji zapomenete klidně i do několika sekund. 

Chcete na něco přijít? Napište si to. Člověk vidí, co ho už napadlo, má to zaznamenáno, takže to nemůže zapomenout. Vidí kroky, myšlenky, nápady a přidává další a další.

Můžete ztratit koncentraci jako při přemýšlení, ale nic se nestane, protože máte napsáno, u čeho jste skončili. Psát si tímhle způsobem svou vlastní knihu je podle mě velice efektivní způsob uvažování a geniální možnost, jak se rozvíjet, plánovat nebo na něco přijít. 

Myšlenka psaní si vlastní knihy by si zasloužila svou vlastní knihu, takže třeba dám tímhle někomu podnět. Není to jen další činnost navíc, která by Vás měla obtěžovat, ale spíš nahrazuje to běžné uvažování a zefektivňuje ho.  

Nezblázněme se z tolika informací 

Jistě se shodneme, že se na nás valí tolik informací, že je div, že lidé z toho ještě neblázní. Říká se, že se na nás za týden navalí tolik informací, jako se navalilo za celý život na naše předky. Faktem je, že většina informací se neustále opakuje, jen je to jinak přeformulováno.  

Copywriteři jsou dnes šikovní a člověk má chuť kliknout na každý nadpis, který uvidí. Za druhé, množství přečtených informací není měřítkem úspěchu.

Za třetí, nikdo nemůže přečíst a být informován o všem.  Je to jen volba, jestli se necháme pohltit tím vším, nebo budeme nabízené informace filtrovat, omezovat nebo je budeme úplně ignorovat. 

Protože mě téma osobního rozvoje zajímá, začal jsem filtrovat a následně zrušil zdroje, kterého se tohoto týkaly, a to i přesto, že zněly zajímavě a všichni je doporučovali.

Uvědomil jsem si, že se všechno tak nějak neustále opakuje. Všechno již bylo řečeno. 

Jste-li student, máte hodně volného času a tak Vás tohle všechno může pohltit. Výhodu mají ti, co pracují, protože mají volného času méně. Jenže i ti si jednou řeknou, že jsou zahlceni třeba tím, že toho musí v osobním životě tolik co změnit, tolik co stihnout. Začít něco budovat… takže se do tématu „osobní rozvoj“ zaboří stejně.

Teď jde jen o to sednout si, dát si kafe, hledět si svou vlastní cestou a popřemýšlet, co opravdu chcete a následně se do toho pak pustit. 

Jaká je ještě cesta ven? Co bych si já osobně přál je, abych měl k dispozici jen ty informace, které skutečně potřebuju. Jen takové, které jsem ještě nečetl. Jen takové, pomocí kterých se budu moci jednoduše rozhodnout pro nějaký produkt nebo službu. Jen takové informace, které jsou aktuální a správné.

Google ještě musí zabrat…

Začněte, spadněte a jeďte dál… 

O tom to právě je. Vůbec nevadí, když se do něčeho dáte a nepovede se Vám to hned napoprvé. Je to možná klišé, ale nikomu nikdy nevyšlo všechno napoprvé. 

Takhle to funguje. Je dobré začít s čímkoli, po nějakém čase zjistíte, že sice něco v tom Vašem postupu jde, ale ve výsledku jste v mínusu. Nebo třeba změníte jídelníček, ale přesto váha nepůjde dolů. 

Neznamená to, že to máte vzdát nebo být naštvaní. Je to normální a navíc, už máte ty zkušenosti.  

Nyní si můžete říct, že svůj postup zopakuju, ponechám to, co mi fungovalo a přidám něco nového. Můžete ponechat jídelníček a znovu se zamyslet, co je špatně a to změnit. 

Je to takto jednoduché a píšu o tom, protože mi přijde extra důležité mít to na paměti. 

Počkejte, chápu, že jste tohle už mnohokrát slyšeli, ale zkuste na tenhle princip myslet, až něco budete zkoušet zase příště.

Byli jste někdy na konzultace, školení, semináři nebo přednášce? 

Každý víme, k čemu uvedené události slouží – k distribuci informací + částečně motivaci a získávání kontaktů. Co myslíte, že je z těchto tří důvodů pro člověka nejdůležitější? 

Ať se Vám to líbí, nebo ne, je to právě získávání kontaktů. 

Distribuce informací – Není snad všechno už na internetu? Nejsou to věci, které sami tušíme, ale přesto na tu např. přednášku jdeme? Kolikrát jste byli po absolvování nějaké přednášky zklamaní, co se týká nabití nových informací? 

Ale může se jednat i o články… 

Někteří si nechávají platit za informace, které jen někde z internetu převzali a jen mizivé procento si nechávají platit za své zkušenosti/ nápady. Čest těm, které podávají informace, které nejsou jinak přístupné. 

A ještě jedna věc. 

Nikdy nedostanete přesný návod, „jak na něco“, pokud autor mluví pro veřejné publikum. Jsou to totiž obecné informace.  

Přednášející se nemusí bát dělat tolik přednášek, kolik se mu zlíbí, tak samo Vy můžete sypat informace, články, rady a stejně to bude příliš obecné na to, aby byla většina posluchačů spokojena.  

Víte, kdy tedy po Vás posluchači skočí? Když se jim budete věnovat individuálně. Když se podíváte jen na jejich problém. To je něco, co jim skutečně může pomoct a co skutečně chtějí. 

Lidé chodí na přednášky, aby něco mohli konkrétně aplikovat u sebe. Jenže, konkrétní návod ušitý pro sebe nedostanou. Jediné, co si odnesou je krátkodobá motivace. 

Lidé si chtějí ověřit, že mají pravdu, ověřit si, že mají stejné myšlenky. Budete-li říkat logicky věci s čím se bude souhlasit, máte vyhráno. 

Mějme úkoly stále u sebe, nebo nám jsou kurzy k ničemu. 

Stále se opakuju. Když už tedy navštívím nějaký kurz, školení tak se opět může klidně stát, že z toho, co jsem se naučil nic nepřevedu do praxe. Prostě nesepíšu si svoje nové úkoly, nemám je před nosem, nemám nějaký to-do list, nemám motivaci. 

Pamatujte. Podvědomě lidé čtou knihy, protože je autor zaujal, shlížejí k němu. Lidé chodí na kurzy, protože jim přijde sympatický lektor a chtějí se družit s ostatními ve skupině. Lidé sledují Youtube, protože můžou být v „kontaktu“ s někým, koho mají rádi… nechodí tam moc proto, aby se něco naučili.  

Nemám motivaci 

Motivace – omlouvám se, ale motivace z přednášek je jen krátkodobá. První noc se Vám může zdát, že jste najednou někde jinde, ale druhý den ráno to bude ve starých kolejích. 

Hodně často se stává, že lidé chodí na podobné akce jen proto, aby byli tak trochu někým vedeni. Aby jim někdo řekl, co mají dělat. Aby to slyšeli od někoho jiného. Záleží na tom, jestli je v pořádku, že leader/ podnikatel/ někdo, kdo chce provést změnu, potřebuje slyšet, že má něco udělat, od někoho jiného… 

Pokud chcete vyřešit konkrétní problém, řešte ho sami se sebou nebo s někým, kdo se bude věnovat jen Vám. 

Aktivní podnikatelé bývají spíše na jevišti, a naopak ti, kteří neprovádějí tolik změny – jsou posluchači. A ti tam jsou kvůli kontaktům.  

„Tak si říkám, jestli nejsme na krátkodobé motivaci závislí. Jestli se náhodou nepotřebujeme cítit aspoň na chvíli namotivováni a proto investujeme čas a peníze do věcí, které nám to poskytnou. Jsme pak rádi. Samozřejmě podvědomě…“ 

Jde jako by o denní dávky. Hlavně nebýt namotivován dlouhodobě, to bych už musel něco dělat… 

Sebedůvěrou k vyřešení 100 problémů najednou [5. část]

Nechám Vám chvíli na to, abyste si řekli, co chcete, čeho chcete dosáhnout…

Nemusí to být jen jedna věc – ta hlavní, za kterou se stále ženete, ale i přidružené, vedlejší cíle, ty menší, na které tak nemyslíte, ale chcete je. Bývají to taky cíle, které jsou takovými pilíři, podpůrnými stavebními kameny, které Vás doženou k tomu cíli hlavnímu. Je velmi pravděpodobné, že to neuděláte, protože text pokračuje a Vy se nemůžete zastavit. Nebo teď prostě cíle vymýšlet nechcete.

Kdyby jste nad tím přemýšleli delší dobu, těch věcí, které chcete ve svém životě změnit či zlepšit by bylo dost. Hodně. A možná byste si začali říkat, že toho je nakonec tolik, že to všechno nemůžete zvládnout. Že by to zabralo moc času. Možná si ty cíle ani nesepíšete, protože víte, že je nesplníte. 

Je to jako s myšlenkami – stačí jedna. Myslet jen na jednu věc a ne na 10…to pak člověk neudělá nic. 

Co s tím? Nebylo by úplně skvělé, kdyby na toto všechno existoval jeden trik nebo „lék na všechny Vaše problémy?“  

Myslíte si, že neexistuje? Chcete řešit sto svých cílů sto různými způsoby? Chcete číst kvůli každému problému další a další knihy? Nemá to všechno něco společného? Myslíte, že je svět tak komplikovaný? 

Co teď? Už jsem to psal dříve. Za prvé si stanovte priority. Za druhé na to musíte být nastaveni. Nastaveni dělat věci. Jít do toho. Moc nemyslet a skočit do toho po hlavě.

Než začnete s čímkoli, nepřemýšlejte a začněte. Rozhýbejte ta ztuhlá, pomalá, zrezivělá kola. Ale jak toho docílit?

Sebedůvěrou v sebe…

Ta platí a platila všude. Je to věc, která Vám dodá odvahu se do něčeho pustit, zahodí nemístné pochyby, a „vylepší“ dlouhodobou motivaci. Dalo by se to přirovnat ke „can-do“ přístupu, který jsem zmiňoval už dřív.

Sebedůvěrou se ještě budu zabývat dál.

Motivace – neustálý vnitřní boj 

Lidé, kteří něco chtějí, ale nechtějí to až tak moc, že by se za to rvali, můžou mít problém s nedostatečnou motivací.  

Jsou motivováni krátkodobě. Co když ale napíšu, že většina podnikatelů je motivována krátkodobě? Nebo spíš, že jsou leniví? Že se většině něco nechce, ale prostě nějak sami nebo s něčí pomocí začali. Že to stačí, že možná není potřeba být dlouhodobě namotivován.  

Co to znamená? Že jste připraveni. Nějaké znalosti toho, jak začít máte, motivaci občas taky… a být dlouhodobě namotivován až tolik nakonec nepotřebujete. Nebo to spíš ani nejde. 

… Neustále myslete na to, že ačkoli vidíte kolem sebe mnoho „úspěšných“ lidí, je to jen hrstka. Nejste pozadu, jste napřed. Už nejste divák u televize nebo u piva. Vy jste ten soutěžící. 

Tuším, že velké trápení lidí pramení z toho, že nic v životě nezkusili. Ne že by prohráli, ale že do ničeho nešli. To je přesně způsob, kdy člověk nezjistí, jestli by byl v něčem úspěšný, protože to ani raději nezkusí.  

„Aspoň jsem to zkusil.“ je mnohem lepší, než „chci“, „chtěl jsem“, „nechtělo se mi“, „bál jsem se“. 

To, co jsme udělali nebo zkusili, je to, co utváří naši osobnost. To, jakými jsme. Ovlivňuje to naši, již zmíněnou, sebedůvěru. Není to to, o čem jsme četli nebo co jsme chtěli udělat.  

Lidé by něco změnili 

… chtěli by něco udělat, něco velkého, jsou odhodlaní, chtějí TO, motivace jim nechybí, ALE přesto se stane to, že nakonec nic neudělají. A sami sebe se pak ptají. Proč. Vždyť to něco chci udělat, ale nějak to nejde, nejdu vůbec kupředu…. Ze všech stran se na nás mimo jiné valí ta motivace. Každý den vidíme nové motivační video vyzývající k akci. Ale co tomu chybí? Co nám nikdo neřekne? Co nám chybí k tomu skutečnému startu? 

Za prvé – „NEVÍME JAK“ začít.  

Chci být úspěšný v tomhle a tomhle. Ale jak začít? Co pro to udělat? Někteří doteď možná nevěděli, co stálo za tím, že jste ještě nezačali, ačkoli hodně chtěli. Odpověď je, že „nevíme jak.“ 

Je to možná tak velká věc, tak zásadní informace, že možná zatřese ve Vašem životě. Najednou víte, v čem byl problém. Už to víte. Můžete se pohnout dál. 

Ono vědět „jak“ je součást každého cíle, nejen v podnikání. JAK. Jak na to? Kdo mi ale poradí? Kdo mi to řekne? Nikdo mě nenapadá… 

Musíme na to přijít sami. Ale nebojte… každý na to musí přijít sám. V tomto naopak sami nejste. 

Co jsem tím chtěl říct. To všechno – The Secret, Napoleon, Carnegy, motivace, osobní růst, bohatství, to všechno má jedno společné. A tím je to, že člověk musí chtít. Dá se říct, že jediný Hill doporučil tip, který jsem již psal. Motivovat se můžeme nejlépe ve skupině kde budou lidé, kteří budou táhnout ostatní kupředu. Musíme být vedeni. Samostatně nemáme tu vůli. Tu motivaci. Není.

Člověk o samotě nebude nikdy pořádně namotivován. 

Oprava: Odstavec výš je podle mě chybný. I kdybychom patřili do skupiny nebo nás někdo vedl, musíme udělat první krok a to se s někým seznámit. A taky se musíme v této skupině pravidelně scházet, nebo se vídat s mentorem a to chce opět tu vůli, která nám může chybět. 

Dlouhodobá motivace funguje jen a pouze tehdy, když vidíme výsledky. Nebo když máme silnou vůli.

Právě vůle je něco, co by měl každý trénovat jako první. Pak už to půjde snáz…

Jinak nám nepomůže nic, ani mentoři, ani společné skupiny, nic.  

Opravdu chceme něco udělat? Provést změny? 

Dostáváme se možná k nejzásadnější kapitole této knihy.

To, že jsme se do ničeho pořádně nepustili anebo pustili jen krátce, může být tím, že jsme byli namotivováni krátkodobě. Nebo – nechceme provést změny vnitřně. Nejsme o našem cíli pevně přesvědčeni. Vnitřně. Okolí říkáme: Ano, chci to a to, chci to 100%“, ale je to pravda? Jestli si teď říkáte, že jo, je tomu tak opravdu? Na tuhle odpověď nestačí jen číst tyhle řádky, ale pozastavit se nad tím. Chci to něco z celého svého srdce? ANO – NE.

Lidská mysl Vám možná bude sama nalhávat, že to, či ono, chce. Vy si teď sami můžete klidně říkat, že přeci není možné, že byste něco chtěli, ale přesto ve svém nitru to nechtěli. Nedává Vám to smysl. 

Uvědomujete si, že na tom, co píšu, něco může být? Protože z jakého jiného důvodu byste to, co chcete udělat, ještě neudělali? Co to je ta motivace? Proč se všechno točí jenom kolem ní? Jak namotivovat člověka, který něco tak úplně nechce? Chce, ale něco ho uvnitř brzdí? Možná si říká, že to nedá? Že to nezvládne?  

Sebedůvěra

Nízká sebedůvěra. Že něco nezvládneme, že nejsme dost dobří.

Proč by měla být chyba v sebedůvěře? Zkusíme jednoduchý test. Budeme vizualizovat.

Vezmu dva nejčastější problémy a otázky lidstva. Je to snaha o zbohatnutí + jak na to a snaha vypadat dobře + jak na to.  

Jsou to problémy, na kterých nejeden zbohatl díky tomu, že se snaží druhé k něčemu dokopat. Tito motivační řečníci možná ví, že není tak jednoduché ty lidi k dosažení cílů dokopat, přesto všechny motivačně masírují. Anebo to neví a myslí to upřímně, chtějí pomoct, jenže většině prostě nepomůžou. 

Docela mě zaráží, že ještě nikdo nepřišel na to, proč lidé nebohatnou a nehubnou nebo nevypadají jako modelky… jako těch pár, které vidí v časopisech… Že to ještě nikdo neodhalil? Není to divné? Neznamená to opět, že už nějaké postupy prostě jsou, ale lidé se jich nedrží? 

Teď hodně odbočím, protože jsem zrovna na téma hubnutí objevil knihu, kde je racionálně vysvětleno, jak tělo funguje.  

Nejzákladnějším omylem je představa, že když moc jíme, tak tloustneme. Není to tak docela pravda. Jde o to, že je to právě naopak. Když jíme, hubneme, když ne, přibíráme. 

Je to pro docela rozumné vysvětlení, a to je, že když tělo nedostává všechny patřičné živiny v patřičném množství, tak si říká, že se něco děje. Uložím si nějaké zásoby na horší časy a zabezpečím si přežití. Tělo se přizpůsobuje každé situaci.  

To už je základ, se kterým se dá dále pracovat. Dáme-li tělu všechno, co potřebuje, nic si ukládat už nebude a můžeme tak začít s dalším krokem – hubnutím. 

Musíme nastartovat naše tělo – stroj, aby začalo spalovat. To uděláme sportem nebo zrychlením našeho metabolismu. Ideálně to zkombinujeme. Připadá Vám to těžké?

Tolik ke stravování… 

Jste-li žena a nejste „modelka“, představte si, jak byste chtěla ideálně vzhledově vypadat. Jste-li muž, představte si sebe, jak byste chtěli vypadat. Zkuste být co nejvíce realističtí. Jste to skutečně Vy. V tuto chvíli.  

Máte to? Nechám Vám pár sekund na užívání si téhle chvíle.  

Jak se cítíte? Jste spokojeni? Cítíte se v této roli pohodlně? Jste šťastní? 

Neřekl bych… 

Prostě mi tady z toho vychází, že materiálno nebo změna těla Vám nic nepřinese a tudíž to doopravdy, vnitřně, nechcete.

Najednou Vám spadne milion do klína. Jste vnitřně šťastní? Nemyslím si. Z ničeho nic se fyzicky proměníte ve štíhlou a krásnou. Je to lepší? Nemyslím si. 

Trochu mi z toho pramení to, že chtíčem není nějaká vizuální změna. Musí to být něco jiného.

Podle mě je to touha po úspěchu, ale v jiné podobě. V podobě vlastní duševní přeměny. V podobě změny našeho chování. Nebo taky touha po větším sebevědomí? 

V naší první vizualizaci se nezměnila žádná Vaše vlastnost, proto jste se necítili příliš pohodlně.  

Zkusme to znovu, ale trochu jinak. 

Představte si sebe znovu jako manažera nebo modelku (ale klidně si představte sebe sami tak, jak vypadáte teď) a chovejte se ve svých představách tak, aby Vám to přineslo štěstí. Abyste se cítili dobře, spokojeně, „svoji“. Abyste byli takoví, jací chcete. 

A teď mi řekněte, jestli je možné, že toužíme po svojí vnitřní změně? Po vylepšení svých nedokonalostí z mládí? Po osobním rozvoji? 

A co má tohle všechno společné? Chceme se změnit, být jinými – chybí nám sebedůvěra k tomu, abychom tu změnu provedli. 

Vše je řízeno sebedůvěrou 

Dá se říct, že víceméně všechny činnosti jsou důsledkem nízké sebedůvěry a snaha o její navýšení.  

Proč lidé píšou na Facebook? Co je k tomu vede? Snaha se zviditelnit? Ukázat světu, že mám novou přítelkyni, že mám nové hodinky? Že jsem NĚKDO, protože jsem na dovolené?

I každý nový komentář je napsán s nějakou pohnutkou/ motivem. Proč Vám vaši známí komentují Váš web? (obzvlášť, máte-li povoleny komentáře) Někdo chce prodat svoje znalosti nebo chce dát najevo, že patří k té či oné značce, že ji vlastní, že je jí věrný. Že na to má? Lidé komentují, protože souhlasí s daným názorem. 

Proč se tvoří obsah? Proč vzniká obsah, když už víme, že ho čtenář nepřevede do praxe? Jednak proto, protože nám neříká nic nového nebo proto, protože pasivně konzumujeme, necháváme se motivovat. Pro koho je obsah určený? Odpovědi můžou být dvě, jedna z nich je správná. Je určený pro to, abych se zviditelnil já, nebo pro čtenáře? 

Vřele doporučuji knížku od autora Dale Carnegie – Jak získávat přátele a působit na lidi. Teprve v půli psaní tohoto ebooku jsem ji otevřel a už mám pocit, že to všechno – jak někoho přesvědčit, jak se nehádat, jak někoho třeba i zdvořile zkritizovat, pochválit, skamarádit se, prodat něco někomu, seznámit se – má jednu společnou vlastnost – sebevědomí toho druhého.

Chvalte, nechte toho druhého vypovídat, naslouchejte, oceňujte, dávejte za pravdu, atd. Je až zarážející, když si uvědomíte, že za tím stojí jen jedna věc.

A funguje to již tisíce let. 

Dříve jsem rovněž zmiňoval, že lidem závidíme a že si myslíme, že jsou všichni okolo nás úspěšní. Dovolte mi to trochu poupravit.

Jde o myšlenku, že nezávidíme lidem peníze. Materiál, který ostatní vlastní. Závidíme jim jejich povahy. Že jsou takovými, jakými bychom chtěli být. Proto nás zajímají, proto o nich čteme. Ženy čtou o úspěšných ženách, muži o mužích. Podvědomě se mnou možná souhlasíte. 

Klasická otázka: Přináší nakupování materiálních věcí štěstí?  

Nedávno jsem dokonce na toto téma zahlédl výzkum… který k jednoznačné odpovědi nedošel. Spíše poukazoval na to, že může přinést štěstí, pokud je nákup spojen s nějakým (pozitivním) zážitkem nebo pokud je spojen s osobním kontaktem (Jsme s někým v kontaktu, uděláme druhému radost, druhá strana nám poděkuje a to se nám líbí). Co na to říkám já? Chceme ty věci, kteří mají všichni v okolí, abychom se jim vyrovnali
a pokud máme něco navíc, tak je to proto, protože se chceme ukázat. Např. s novou televizí:) Takže podle mě, materiál může přinést štěstí, ale jen za těchto podmínek.  

Co to má společného s The Secret? Říkají, ať vizualizujeme. Cokoli. I to že máme před sebou dům. Co říkám já a co spíše funguje? Vizualizujme spíše sebe i se změnou svého chování a budujme tím sebevědomí.  

Na vrcholu osobního rozvoje… 

Šťastný je podle mě ten člověk, který dělá věci, které ho baví a naplňují a který je na vrcholu svého osobního rozvoje. Nebo se o to alespoň snaží.

Jak souvisí sebedůvěra s méněcenností? 

Méněcennost je synonymum pro nízkou sebedůvěru. Něco se v minulosti stalo, udělali jsme něco špatně a teď už si na to tolik netroufáme. Říkáme si, že to nezvládneme nebo že něčeho nejsme schopni. Jiní jsou lepší, než já. 

Nepomůže tomu, když si uvědomíme, že když jsme tehdy něco udělali špatně, že to bylo nižší sebedůvěrou? Že se nám třeba někdo smál, protože jsme dělali věci pod stresem – bez sebedůvěry? 

Co to znamená? Když tohle víme, můžeme si říct, že nám tehdy pouze chyběla důvěra v sebe. Že to není nějaká chyba v nás, ale jen jsme si tehdy moc nevěřili. Nic víc. Jsme stejní, jako každý, jen si někdy nevěříme (v čemkoli) a tím děláme ty chyby. 

Na závěr ještě něco: Všichni jsme egoisti.  

Ne, musím to poupravit – Dle Freuda jsme superegoisti, protože je to superego (nadjá), co nás táhne po tom být lepšími. Dnešní společnost však bere ego a superego za totéž. 

Co takhle tu touhu po sebe rozvíjení vypnout?

Ne, nevím, jak na to. Ale víme-li že je to něco, co nás táhne kupředu, bez onoho superega bychom byli duševně v období, kdy superego vznikalo, čili někdy mezi naším 2. – 4. rokem. 

Já se pokusil tuhle problematiku vysvětlit podrobněji a vysvětlit, že všechno je se sebedůvěrou propojeno. Veškeré lidské chování. A to je třeba si uvědomit. Budete napřed, pochopíte, o čem TO je, což Vám může pomoci nejen v podnikání, ale i osobním životě. 

Troufám si říct, že vlastní rozvoj, který následně vede k rozvoji i celé společnosti, může být smyslem života.“ 

Hrajeme divadlo… Všichni jsme herci. 

Jeden z úhlů pohledu na věc. Dobře víme, že kolemjdoucí na ulici jen tak bezduše procházejí, stejně jako Vy. Myslí na své povinnosti, zážitky, nebo taky na nic. Přemítáme si v hlavě pouze obrazy… Můžete potkat člověka, který se dívá neznámo kam
a něco si představuje, nebo člověka, který se na Vás podívá, ale stejně u toho „vizualizuje“. 

Míra vnímavosti okolí je různá. Buď si Vás nikdo ani nevšimne anebo pokud máte na sobě něco výrazného, nebo máte hlasitý projev, tak na sebe upozorníte. Tzv. Oživíte představení. Stále si ale nevysloužíte takovou pozornost, aby nad Vámi někdo začal přemýšlet a něco si říkat. Je to právě stejné jako v onom divadle, v kině nebo kdekoli jinde. Lidé jenom sledují své okolí a jestli jim to něčím oživíte nebo ne, je jedno. 

Lidi nezajímá nic. Myslí jen na své záležitosti. Můžou Vás na 1-5 sekund zaznamenat, ale nic si nepomyslí.

Sebedůvěra a vztahy. Jak spolu souvisí? [6. část]

Tohle téma by si zasloužilo svou vlastní knihu, nicméně… ostatně jako všechno i láska souvisí se sebedůvěrou a vzhledem k tomu, že je tohle snad třetí největší problematika (po tom, jak být úspěšný a jak vypadat jako modelka), věnuju lásce pár řádků. 

Člověk by neřekl, že láska, osobní růst a podnikání mají něco společného. 

Co kamarádství? 

Lidé se kamarádí, aby se mohl jeden druhému vykecat. Povykládat o sobě. Jsou si sobě rovni. Další možnost. Jeden kamarád je sebevědomý, druhý moc ne. Ten sebevědomější chce toho druhého vlastnit, ten méně je tím více sebevědomým zaujat, chce být veden. 

Rozdíl mezi kamarádstvím a vztahem? Kamarádi nemají tendence toho druhého měnit (zvyšovat mu sebevědomí), kdežto ve vztahu se to děje. Ve vztahu máte vedle sebe člověka, který k Vám už patří, je Vaší součástí. Chcete, aby ten druhý měl stejné vlastnosti, jako máte vy. 

Co milostné vztahy?  

Hádáte se doma? Líbí se Vám to?

Občas si prostě jen potřebujeme ulevit, není to tak? Nicméně, ve většině případů se Vám to určitě nelíbí a hádky nechcete. Pokud bychom více porozuměli jak sobě, tak své drahé polovičce, nemuselo by k nim tolik docházet. 

Budu vycházet z toho, co jsem psal v úvodu. Přitahují se protiklady a je taky docela dost možné, že stačí, když jde o opravdového muže a opravdovou ženu a může vzniknout pouto. Muž a žena jsou přeci protiklad. Jenomže, v dnešní společnosti to tak úplně jednoduše nefunguje. Kolik jste v poslední době potkali na první pohled opravdových mužů? Je jich méně. Proto, když se potká dnešní muž se ženou, není to tak jednoduché,
a aby se ti dva poznali, musí zafungovat i něco jiného. 

Otázka pro ženy: Myslíte, že je dobře, že se definicí muže stal (prý už to tak není) muž s pivním výrůstkem? Rozmyslete si to, než na to odpovíte. 

Není to dobře, že? Nicméně…. 

Tím, že dnešní společnost vidí muže s pupkem jako chlapa, jako opravdového muže, vnímají to tak i ženy. A pokud tedy máte doma tenhle typ muže, jste podvědomě spokojené.

Nabízí se ale dvě možnosti, co s tím. Tlačíte ho do přeměny? Pokud ano, chcete ho spíše udělat aktivnějším – s větší sebedůvěrou něco se sebou dělat (nechcete změnit jeho vzhled). Pokud ho do ničeho netlačíte, je to jak jsem psal předtím a to, že se Vám pupek líbí.  

U žen je to obdobné. Symbol ženy se příliš do dnes nezměnil. V historii to byla Věstonická Venuše, dnes tomu není jinak. (To, co vidíme na obálkách časopisů jsou taky ženy, ale symbolem chtíče, což už je věc jiná – chceme se s nimi hlavně předvést – chceme si s nimi zvýšit sebevědomí.) 

Je-li symbol ženství stále Věstonická Venuše, čili žena s velkým „Ž“, a vy se jí podobáte, muži jsou s Vámi vždy spokojeni, …protože mají doma ŽENU a to je hlavní. To stačí.

Pokud Vás muž tlačí do „fyzické proměny“, chtějí, abyste byly třeba jen sportovně aktivnější (=sebevědomější co se týče sportovních ambicí). Je to jako u mužů. Pamatujte, že nejde až tak o výsledek.   

Vy, když nyní uvidíte na obrázku modelku, můžete jí závidět postavu = její sebedůvěru se sebou něco dělat. Ale, když něco budete dělat i pro sebe, sebedůvěru si zvýšíte
a závisti ubyde. 

Můžete si taky říkat, že taková nikdy vypadat nebudete. A jsme zase u té lítosti… 

Proč si neustále na druhého stěžujeme? 

Oba dva mají tendence toho druhého měnit k obrazu svému, neboli, měnit jeho vlastnosti – převážně z pasivních na ty aktivní = měnit v jednotlivých činnostech z nižší sebedůvěry na vyšší. Zvýšíte-li si ji, bude po Vás žena/ muž méně požadovat a naopak. 

Lidé nejsou stejní. 

Máme dost společných znaků, ale přesto nejsme úplně stejní. Když Vám někdo připadá jako z jiné planety (většinou muži x ženy), někomu nerozumíte, nechápeš jeho/ její jednání, je to v pořádku. Tito lidé mají jiné motivace, jiné zájmy, každý má jiný temperament, každý má jinak postaveno své ego. 

Lidé jsou fajn, každý něco umí, každý je jiný. Proto nemáme pochopení pro jednání jiných. Většina se spíš specializuje na jednu oblast. Na to, co zajímá je, ne Vás.

Každý má něco. Pokud mojí přítelkyni chybí jedna vlastnost, kterou u ní chceme, hledáme ji u jiné. Ta ji třeba má, ale už nemá zase jiné vlastnosti… Je to jednoduché. 

Když se rozejdeme, jsme nešťastní, protože jsme přišli o vlastnosti dívky, které se nám líbily….  

Shrnutí vztahů

Někdo se na mě zlobí, řeknu si, že si na mě jen zvyšuje sebevědomí, někdo mi nadává, tak rovněž. Jak to ukončit? Do ničeho takového se nepustit, anebo druhému lehce sebevědomí navýšit (uznáním pravdy, podpoření) a to sebevědomým způsobem, a ono to pomine.

Shrnutí všeho důležitého [7. část]

Teď už víte, co za vším stojí. Všichni chtějí být podvědomě sebevědomí a všichni mají rádi ty, kteří jsou sebevědomí. 

Nelíbí se Vám to? Ale ono to tak vždy bylo, je a bude. Takhle funguje lidská mysl. Díky tomuhle poznatku můžete pochopit jednání jiných lidí, proč jsou nebo nejsou oblíbení, proč se chovají nějak, proč se hádají, co chtějí slyšet, apod. 

Proč jsme málo sebevědomí? Máme špatné zkušenosti z mládí? Něco se nám nepovedlo a teď máme strach danou činnost opakovat. Aby nedošlo k tomu, že se nepovede zase. Třeba jsme to zkusili znovu a ono to zase nevyšlo. Proč jsme negativně naladěni? Jednak je to díky médiím, které na nás chrlí jen to špatné, ale z jakého důvodu ještě? 

Není příčina v nižším sebevědomí? Nemusíme mít z ničeho strach. Můžeme jednat úplně klidně sebevědomě, a to ze dvou důvodů – 1) Lidem se sebedůvěra líbí. Takže ať už se chováte jakkoli, ale sebevědomě, budete ostatní přitahovat. 2) Vy sami chcete takovými být. 

První změny ve svém chování pocítíte hned. Pamatujte ale, že sebedůvěra roste zejména díky nabitým zkušenostem. Shrnutí všeho důležitého 

Vše důležité je napsáno v knize, nicméně byl bych nerad, kdyby i tato kniha skončila jako všechny ostatní. Že si z ní to nejdůležitější nevezmete do budoucna. Proto znovu zdůrazňuji důležitost sepsání si poznámek nebo toho, co chci, na papír a uložení na viditelné místo – tak, abyste tu Vaši zprávu měli neustále na očích. Lidé zapomínají.

A zapomínají hlavně na „proč“.  To, že bych měl jít běhat si říkám snad každé ráno, proto si to nebudu ani nikde psát že jo. Ale proč bych měl vlastně jít ven? To je otázka, kterou byste nejen mohli vědět, ale musíte si ji taky každý den připomínat.

Můj názor je, že nalepovací štítky jsou stále v něčem výjimečné.

Zmiňoval jsem se o přebytku informací, abychom nečetli pořád to stejné dokola.
A zároveň, že se na různých událostech dozvíte to, co už na internetu je. Jen velmi výjimečně a za výjimečný peníz se dozvíte know-how, které nejsou příliš dostupné.  

Zmínil jsem se o potřebě udělat si čas – dát si kafe na klidném místě a vůbec potřebě se před rozhodnutími rozmýšlet.  

Co je obzvlášť důležité, je mít plán. Bez něj nebudete vědět, jak v životě postupovat, můžete se nudit, budete přinejhorším ovládáni. 

Rozepsal jsem se také o motivaci, nad níž můžete určitým způsobem vyzrát. V poslední řadě to bylo téma sebevědomí. Každý den se Vám naskytne příležitost zanalyzovat nějakou situaci, pochopit jednání lidí a dle toho jednat nebo se s tím smířit.  

Ptejte se „Proč“. Proč? Protože: 

Umění pochopit stav věcí Vám může změnit život. 

„Úkolem filosofie je pochopit to, co jest.“ G. W. F. Hegel 

Závěrem

Dámy a pánové, všechno důležité jsem řekl. Jsem si naprosto jistý, že to všechny z Vás přinutilo se přinejmenším zamyslet, anebo ještě lépe, že Vám to bude v životě prospěšné. 

Je taky možné, že si z ní nevezmete nic, protože k věcem musíte dojít sami, díky vlastnímu uvědomění (např. psaním) a ne tím, že si něco přečtete, ať už od autority nebo někoho cizího.  

Nebo co musíme udělat, abychom něco dokázali? Chce to trochu zpomalit, dát si kafe a…. 

Budu rád, pokud si zapamatujete jednu věc.  

Zásadnější informace Vám nikdo už nepřinese. To je vše. Možná Vám opět přijde něco zajímavé, ale bude se jednat opět o krátkodobou motivaci.  

Vše již bylo řečeno…. 

Je to Vaše volba, co uděláte po zavření knihy.  

Poděkování patří copywriterce Janě za věcné připomínky.

Než spustíte web

Pro úplné affiliate začátečníky v online podnikání

Jak jste se mohli dočíst z mých případových studií, zažil jsem a určitě ještě zažiju hodně neúspěchů. To je ale normální, protože žádný „úspěšný“ člověk nikdy nebyl bezchybný.

Jsem typický příklad člověka, který se bojí investovat, stačí mu zpočátku málo, v podnikání mu zatím nevede, a ani mu nechodí žádné konverze.

Jsem skeptický vůči různým programům, seminářům a školením. Nikdy to není tak úzce specializované, aby Vám to pomohlo a Vy, pokud jste v začátcích, tyhle informace efektivně nemáte šanci použít.

Jsem typický příklad člověka, který toho moc neumí, založí si web ve WordPressu, naplní jej obsahem a produkty, a čeká na zázraky = většina.

Pak se samozřejmě stane, že nic nepřijde.

Rozhodl jsem se s tím ale něco dělat, a učím sebe a ostatní, „Jak na to“ i přesto, že jsme ta většina. Že začínáme od nuly..

Jak přivést na svůj web první návštěvníky?

Vždy předtím, než si založíte novou webovou stránku se držte následujících bodů.

kochova pravidla

 

1: Učte se – naučte se pracovat s tzv. „pravidlem 1“

K tomu, abyste se sešli s úspěchem se musíte něco naučit – získat zkušenosti.

Není moudré začít s propagací několika produktů a pracovat s několika reklamními systémy a sociálními sítěmi.

Ideální volbou je sbírat „malé“ výhry. Nemusí jít hned o konverze, může jít o to, že na něco přijdete. Že přijdete na svou „malou“ výhodu, kterou budete odteď všude používat.

V praxi to tedy vypadá klidně tak, že začnete s prodejem jednoho produktu, zaměříte se jen na jedno hlavní klíčové slovo a k tomu třeba jen na Sklik.

Tím, že se zaměříte na jeden produkt si ušetříte práci v tom, že nemusíte shánět obsah a platit za reklamu na ty další produkty, které díky svým malým zkušenostem neprodáte.

Zaměřením se na jedno klíčové slovo se můžete rychleji naučit, jak na SEO.

Nemusíte zpočátku pracovat s tisíci klíčovými slovy, když neumíte pracovat s jedním.

Nebo můžete zkoušet i linkbuilding, ale opět, jen v jedné malé oblasti. A schválně píšu SEO nebo linkbuilding, protože byste si měli vybrat jenom jedno z toho, a až se naučíte jednu věc, tak přejděte na druhou.

2: Je Váš web vůbec konverzní? Kolik návštěv potřebujete, abyste získali jednu objednávku?

Nejrychleji to zjistím přes PPC reklamu, což mě něco bude stát, ale alespoň zjistím, jak na tom jsem.

Zkuste zacílit na „Vaše“ potenciální zákazníky a zjistěte tak, kolik jich potřebujete na provedení jednoho nákupu.

Je to 50, 100, 150?

Vždy tak nějak počítám s minimem, že jich potřebuju 100 = 1% konverzní poměr. Pokud je to víc, nemůže to mít moc smysl.

Máte-li provizi 150Kč, což není úplně málo /jde o prodej produktu za pár tisíc/, Vaše max. CPC může být 1,5 Kč, což není zrovna mnoho.

Pokud bude Váš konv. poměr 2%, už si můžete dovolit hrát s max. CPC za 3 Kč.

Na základě toho si pak zvolíte, jestli má smysl se zabývat PPC reklamou nebo ne. Nejlepší je to vyzkoušet…

3. Pište pro svou cílovou skupinu

Hrozné klišé. Brr.. Ale víte zhruba, kdo to tedy je?

Nepište pro všechny. Vraťme se nyní k pravidlu číslo 1. Zkuste napsat článek pro „Vašeho člověka“ a na klíčové slovo, na které chcete, aby přišel. Aby přišel právě z důvodu, ze kterého ho tam chcete mít.

S tímhle se přeci dá pracovat lépe, ne?

Možná to, že máte v Google analytics vysoké procento odchodů znamená, že to nebyl „Váš člověk“, ale někdo, kdo k Vám přišel „náhodně“, hledal něco jiného nebo se tam dostal na slovní spojení, které jste propagovat nechtěli.

4. Zkuste psát podle toho, co vyhledává Vaše cílovka.

Zkuste se zamyslet nad tím, jak daný zájemce asi vyhledává, co vyhledává, kam chodí a na tyto dotazy se zaměřte.

Představte si, jakou frázi zadá do vyhledávače -> podívejte se na ni a zkuste tam být taky.

Dívá se Vaše cílovka na obrázky? Jaké jsou v nabídce? Je tam i Váš obrázek?

Samozřejmě, koukněte i do toho Skliku, jaká slovní spojení nabízí, a jestli se na tyto slova ve vyhledávači objevují relevantní příspěvky. Pokud ne, onen relevantní příspěvek vytvořte.

5. Jak to dělá konkurence?

Pátý a čtvrtý bod můžete zkombinovat. Už přitom vyhledávání a hledání zákazníkovy cesty si tak nějak sami všimnete, jaké stránky se Vám zobrazují na vrchních pozicích a kdo je nejspíš Vaše konkurence.

Já takhle hezky objevil hned minimálně dvě tyto konkurence. Kdybych ale scrolloval dál, našel bych jich o dost více.

Konečně jsem našel další affiliate weby a světe div se, byly si dost podobné. Dokonce jeden z nich vypadal tak, jak jsem si představoval ten svůj budoucí web.

6. Utrácejte

Pro mě těžká věc pro pochopení.

Došel jsem k tomu, že nezáleží, jak moc si člověk všechno naplánuje. Nikdy to nepůjde přesně podle plánu. Navíc, jsme-li v začátcích, tím spíš máme trochu více nereálné představy, co může nebo nemůže fungovat.

Milionkrát jste slyšeli „začněte“ a ono to opět nejde jinak.

Člověk doslova musí několikrát prohrát. Je to součást procesu. Prakticky nejde být zezačátku hned ziskový.

Člověk se zdarma může naučit teorii, ale praxe už bude vždy něco stát. Vždy, když zkoušíme něco nového, tak tam ty peníze musíme vložit jako „investici“ do vzdělání. Dobré je taky vědět dopředu, kolik chci nebo kolik je potřeba investovat.

TIP: Namísto utrácení za školení, investujte do učení se něčeho nového.

Můžete zkoušet cokoli Vás napadne, různé reklamní systémy, linkbuilding na 100 způsobů, veledůležitý emailing, PR články, virální reklamu, hrát si s landing pages a podobně.

7. Co přijde nejdůležitější Vám? Hoďte komentář, doplním

A ponechám i Váš link:-)


Základní SEO nástroje zdarma 2018

WhiteHat Komentátor – Nástroj vhodný pro vyhledávání stránek vhodných pro linkbuilding

SeoProfiler.com – Analýza webů, vhodné pro získání jejich odkazového profilu

CopyScape.com a Siteliner.com – Kontrola, zda Vám někdo nekrade texty

Můj příběh

Jmenuju se Jakub, původně z Karviné, pak z Ostravy a momentálně sídlím v Praze.

Jsem marketingový nadšenec

Všechno začalo, když jsem jako 15ti letý objevil knížku Co prodávat, komu a jak. Bylo to vůbec první seznámení se s marketingem, které mělo za následek pozdější registraci do vědecké knihovny v Ostravě a přečtení desítek knih na toto téma. Abych to shrnul, vzal jsem si z toho 3 body a to, že jsme pozadu, že jsou naše služby slabé, nevyužíváme marketing a že nejsme kreativní.

Celý příspěvek