Jsou Vaše úkoly prioritní? [3. část]

Následující odstavec bude zaměřen na Ty, kteří mají cíl, ale tak nějak na něj nezbývá čas. Máte tedy nějaký cíl, kterého chcete dosáhnout? Je to tak? 

Je to Vaše priorita? 

Odpovídáte mi, že je, a čtete dál. 

Je to skutečně Vaše priorita?  

Je Váš cíl ta nejdůležitější věc ze všech úkolů? Je to něco, co má vždy přednost? Je to priorita č. 1., které se téměř denně věnujete? 

Ne? A co je tedy Vaše priorita? Co děláte každý den po práci nebo po škole?

Dennodenně

Děláte něco, co máte rádi. To beru. A nešlo by k tomu ještě něco přidat? Třeba něco, co si teď myslíte, že chcete dosáhnout? Můžete dělat klidně obojí, to není problém. 

Odpovídáte si, že byste na obojí neměli čas? V tom případě je třeba se rozhodnout jakou činnost si zvolíte. Vyberte si jedno z toho, co bude mít větší váhu. 

Nic jiného v tom není. Je to jen o tom rozhodnutí a stanovení si priorit. Takže pokud čekáte na nějaké znamení, nepřijde. 

Víte JAK něčeho dosáhnout?  

Právě toto je jeden z hlavních důvodů, proč někdo nezačne, anebo naopak brzy skončí
i přes veškerou motivaci. Kdybyste se někde ztratili, měli byste před sebou dvě možnosti. Můžete zůstat na místě a čekat na kolemjdoucího anebo jít pořád rovně. Tak či tak nejspíš nedojdete přesně do svého cíle. Není lepší dopředu vědět, kudy jít, naplánovat si trasu…? 

Jak jsem psal, je to o tom rozhodnutí něco dělat. Uvědomit si, že kdy jindy to něco udělám? 

Druhým důvodem je, že když sedíme u svého notebooku, jsme na vlně neaktivity. Necháváme se unášet, klikáme tam, kde chtějí ostatní. A díky novým technologiím to bude čím dál horší. Nejde se odpoutat. Člověk je uchycen v síti. A čas běží… Je to naprosto přirozený a běžný stav, který zažívá i ten nejproduktivnější člověk na světě.  

Ten krok mezi nicneděláním a aktivitou je velmi malý. 

Od aktivity nebo soustředění nás dělí pár sekund. Chce to malý podnět. Pomalý začátek. Puštění hudby, otevření programu, se kterým chceme pracovat, zadání dotazu do Googlu. 

Ale co když ho nebudete dodržovat? Tím se zase vracíme k motivaci… Je to neustálý koloběh, ve kterém se točíme a ze kterého nemůžeme ven. 

Za prvé. Nevíte ani co chcete, nemáte konkrétní cíl. A reálný. Může být i nereálný (mít 10 milionů do roka, ale teď mi řekněte, jaké konkrétní kroky k tomu chcete podniknout). Když si to člověk představí a ví, co má pro to dělat, hned má větší motivaci. Otázka, jestli to opravdu chcete, a jestli chcete pro to něco dělat, je už na Vás…  

Chci TO já sám? 

„Je to jen na Vás. Vy jste pánem. Můžete. Dokážete všechno, co chcete. Jste nejlepší.  Začněte hned, máte na to.“  

Docela povědomé, že? 

Ale ano, je to skutečně tak, jak všichni tvrdí. Ti lidé, od kterých to slyšíte nelžou… Je v tom jistý optimismus, ale nelžou. Je tady ale jedna věc, která nám uniká a to je otázka:

Chci to já sám? 

Dnes žijeme v pohodlném světě. Nic nás netlačí, máme se celkově dobře. Dokážeme se uživit, a když ne, tak nám pomůže stát. Nezažíváme přírodní katastrofy ani epidemie. 

Tak proč? Proč něco ve skutečnosti chtít? Pominu-li samozřejmě naše ego, které pořád něco chce. 

Co je normální a přirozené? Mít pohodlí nebo dělat co je rozumné (obstarat finance pro potravu a bydlení – základní životní potřeby). Jestli si říkáme Homo sapiens – člověk rozumný, tak bychom neměli ležet na gauči, ale snažit se obstarat právě onu potravu a bezpečí. 

Myšlenky dne

Jakub

Marketing. Affiliate. Kreativita. Případové studie. Lidská produktivita. Osobní rozvoj. Plánování. Experimenty na lidech.
Jakub
Myšlenky dne

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *