Sebedůvěrou k vyřešení 100 problémů najednou [5. část]

Nechám Vám chvíli na to, abyste si řekli, co chcete, čeho chcete dosáhnout…

Nemusí to být jen jedna věc – ta hlavní, za kterou se stále ženete, ale i přidružené, vedlejší cíle, ty menší, na které tak nemyslíte, ale chcete je. Bývají to taky cíle, které jsou takovými pilíři, podpůrnými stavebními kameny, které Vás doženou k tomu cíli hlavnímu. Je velmi pravděpodobné, že to neuděláte, protože text pokračuje a Vy se nemůžete zastavit. Nebo teď prostě cíle vymýšlet nechcete.

Kdyby jste nad tím přemýšleli delší dobu, těch věcí, které chcete ve svém životě změnit či zlepšit by bylo dost. Hodně. A možná byste si začali říkat, že toho je nakonec tolik, že to všechno nemůžete zvládnout. Že by to zabralo moc času. Možná si ty cíle ani nesepíšete, protože víte, že je nesplníte. 

Je to jako s myšlenkami – stačí jedna. Myslet jen na jednu věc a ne na 10…to pak člověk neudělá nic. 

Co s tím? Nebylo by úplně skvělé, kdyby na toto všechno existoval jeden trik nebo „lék na všechny Vaše problémy?“  

Myslíte si, že neexistuje? Chcete řešit sto svých cílů sto různými způsoby? Chcete číst kvůli každému problému další a další knihy? Nemá to všechno něco společného? Myslíte, že je svět tak komplikovaný? 

Co teď? Už jsem to psal dříve. Za prvé si stanovte priority. Za druhé na to musíte být nastaveni. Nastaveni dělat věci. Jít do toho. Moc nemyslet a skočit do toho po hlavě.

Než začnete s čímkoli, nepřemýšlejte a začněte. Rozhýbejte ta ztuhlá, pomalá, zrezivělá kola. Ale jak toho docílit?

Sebedůvěrou v sebe…

Ta platí a platila všude. Je to věc, která Vám dodá odvahu se do něčeho pustit, zahodí nemístné pochyby, a „vylepší“ dlouhodobou motivaci. Dalo by se to přirovnat ke „can-do“ přístupu, který jsem zmiňoval už dřív.

Sebedůvěrou se ještě budu zabývat dál.

Motivace – neustálý vnitřní boj 

Lidé, kteří něco chtějí, ale nechtějí to až tak moc, že by se za to rvali, můžou mít problém s nedostatečnou motivací.  

Jsou motivováni krátkodobě. Co když ale napíšu, že většina podnikatelů je motivována krátkodobě? Nebo spíš, že jsou leniví? Že se většině něco nechce, ale prostě nějak sami nebo s něčí pomocí začali. Že to stačí, že možná není potřeba být dlouhodobě namotivován.  

Co to znamená? Že jste připraveni. Nějaké znalosti toho, jak začít máte, motivaci občas taky… a být dlouhodobě namotivován až tolik nakonec nepotřebujete. Nebo to spíš ani nejde. 

… Neustále myslete na to, že ačkoli vidíte kolem sebe mnoho „úspěšných“ lidí, je to jen hrstka. Nejste pozadu, jste napřed. Už nejste divák u televize nebo u piva. Vy jste ten soutěžící. 

Tuším, že velké trápení lidí pramení z toho, že nic v životě nezkusili. Ne že by prohráli, ale že do ničeho nešli. To je přesně způsob, kdy člověk nezjistí, jestli by byl v něčem úspěšný, protože to ani raději nezkusí.  

„Aspoň jsem to zkusil.“ je mnohem lepší, než „chci“, „chtěl jsem“, „nechtělo se mi“, „bál jsem se“. 

To, co jsme udělali nebo zkusili, je to, co utváří naši osobnost. To, jakými jsme. Ovlivňuje to naši, již zmíněnou, sebedůvěru. Není to to, o čem jsme četli nebo co jsme chtěli udělat.  

Lidé by něco změnili 

… chtěli by něco udělat, něco velkého, jsou odhodlaní, chtějí TO, motivace jim nechybí, ALE přesto se stane to, že nakonec nic neudělají. A sami sebe se pak ptají. Proč. Vždyť to něco chci udělat, ale nějak to nejde, nejdu vůbec kupředu…. Ze všech stran se na nás mimo jiné valí ta motivace. Každý den vidíme nové motivační video vyzývající k akci. Ale co tomu chybí? Co nám nikdo neřekne? Co nám chybí k tomu skutečnému startu? 

Za prvé – „NEVÍME JAK“ začít.  

Chci být úspěšný v tomhle a tomhle. Ale jak začít? Co pro to udělat? Někteří doteď možná nevěděli, co stálo za tím, že jste ještě nezačali, ačkoli hodně chtěli. Odpověď je, že „nevíme jak.“ 

Je to možná tak velká věc, tak zásadní informace, že možná zatřese ve Vašem životě. Najednou víte, v čem byl problém. Už to víte. Můžete se pohnout dál. 

Ono vědět „jak“ je součást každého cíle, nejen v podnikání. JAK. Jak na to? Kdo mi ale poradí? Kdo mi to řekne? Nikdo mě nenapadá… 

Musíme na to přijít sami. Ale nebojte… každý na to musí přijít sám. V tomto naopak sami nejste. 

Co jsem tím chtěl říct. To všechno – The Secret, Napoleon, Carnegy, motivace, osobní růst, bohatství, to všechno má jedno společné. A tím je to, že člověk musí chtít. Dá se říct, že jediný Hill doporučil tip, který jsem již psal. Motivovat se můžeme nejlépe ve skupině kde budou lidé, kteří budou táhnout ostatní kupředu. Musíme být vedeni. Samostatně nemáme tu vůli. Tu motivaci. Není.

Člověk o samotě nebude nikdy pořádně namotivován. 

Oprava: Odstavec výš je podle mě chybný. I kdybychom patřili do skupiny nebo nás někdo vedl, musíme udělat první krok a to se s někým seznámit. A taky se musíme v této skupině pravidelně scházet, nebo se vídat s mentorem a to chce opět tu vůli, která nám může chybět. 

Dlouhodobá motivace funguje jen a pouze tehdy, když vidíme výsledky. Nebo když máme silnou vůli.

Právě vůle je něco, co by měl každý trénovat jako první. Pak už to půjde snáz…

Jinak nám nepomůže nic, ani mentoři, ani společné skupiny, nic.  

Opravdu chceme něco udělat? Provést změny? 

Dostáváme se možná k nejzásadnější kapitole této knihy.

To, že jsme se do ničeho pořádně nepustili anebo pustili jen krátce, může být tím, že jsme byli namotivováni krátkodobě. Nebo – nechceme provést změny vnitřně. Nejsme o našem cíli pevně přesvědčeni. Vnitřně. Okolí říkáme: Ano, chci to a to, chci to 100%“, ale je to pravda? Jestli si teď říkáte, že jo, je tomu tak opravdu? Na tuhle odpověď nestačí jen číst tyhle řádky, ale pozastavit se nad tím. Chci to něco z celého svého srdce? ANO – NE.

Lidská mysl Vám možná bude sama nalhávat, že to, či ono, chce. Vy si teď sami můžete klidně říkat, že přeci není možné, že byste něco chtěli, ale přesto ve svém nitru to nechtěli. Nedává Vám to smysl. 

Uvědomujete si, že na tom, co píšu, něco může být? Protože z jakého jiného důvodu byste to, co chcete udělat, ještě neudělali? Co to je ta motivace? Proč se všechno točí jenom kolem ní? Jak namotivovat člověka, který něco tak úplně nechce? Chce, ale něco ho uvnitř brzdí? Možná si říká, že to nedá? Že to nezvládne?  

Sebedůvěra

Nízká sebedůvěra. Že něco nezvládneme, že nejsme dost dobří.

Proč by měla být chyba v sebedůvěře? Zkusíme jednoduchý test. Budeme vizualizovat.

Vezmu dva nejčastější problémy a otázky lidstva. Je to snaha o zbohatnutí + jak na to a snaha vypadat dobře + jak na to.  

Jsou to problémy, na kterých nejeden zbohatl díky tomu, že se snaží druhé k něčemu dokopat. Tito motivační řečníci možná ví, že není tak jednoduché ty lidi k dosažení cílů dokopat, přesto všechny motivačně masírují. Anebo to neví a myslí to upřímně, chtějí pomoct, jenže většině prostě nepomůžou. 

Docela mě zaráží, že ještě nikdo nepřišel na to, proč lidé nebohatnou a nehubnou nebo nevypadají jako modelky… jako těch pár, které vidí v časopisech… Že to ještě nikdo neodhalil? Není to divné? Neznamená to opět, že už nějaké postupy prostě jsou, ale lidé se jich nedrží? 

Teď hodně odbočím, protože jsem zrovna na téma hubnutí objevil knihu, kde je racionálně vysvětleno, jak tělo funguje.  

Nejzákladnějším omylem je představa, že když moc jíme, tak tloustneme. Není to tak docela pravda. Jde o to, že je to právě naopak. Když jíme, hubneme, když ne, přibíráme. 

Je to pro docela rozumné vysvětlení, a to je, že když tělo nedostává všechny patřičné živiny v patřičném množství, tak si říká, že se něco děje. Uložím si nějaké zásoby na horší časy a zabezpečím si přežití. Tělo se přizpůsobuje každé situaci.  

To už je základ, se kterým se dá dále pracovat. Dáme-li tělu všechno, co potřebuje, nic si ukládat už nebude a můžeme tak začít s dalším krokem – hubnutím. 

Musíme nastartovat naše tělo – stroj, aby začalo spalovat. To uděláme sportem nebo zrychlením našeho metabolismu. Ideálně to zkombinujeme. Připadá Vám to těžké?

Tolik ke stravování… 

Jste-li žena a nejste „modelka“, představte si, jak byste chtěla ideálně vzhledově vypadat. Jste-li muž, představte si sebe, jak byste chtěli vypadat. Zkuste být co nejvíce realističtí. Jste to skutečně Vy. V tuto chvíli.  

Máte to? Nechám Vám pár sekund na užívání si téhle chvíle.  

Jak se cítíte? Jste spokojeni? Cítíte se v této roli pohodlně? Jste šťastní? 

Neřekl bych… 

Prostě mi tady z toho vychází, že materiálno nebo změna těla Vám nic nepřinese a tudíž to doopravdy, vnitřně, nechcete.

Najednou Vám spadne milion do klína. Jste vnitřně šťastní? Nemyslím si. Z ničeho nic se fyzicky proměníte ve štíhlou a krásnou. Je to lepší? Nemyslím si. 

Trochu mi z toho pramení to, že chtíčem není nějaká vizuální změna. Musí to být něco jiného.

Podle mě je to touha po úspěchu, ale v jiné podobě. V podobě vlastní duševní přeměny. V podobě změny našeho chování. Nebo taky touha po větším sebevědomí? 

V naší první vizualizaci se nezměnila žádná Vaše vlastnost, proto jste se necítili příliš pohodlně.  

Zkusme to znovu, ale trochu jinak. 

Představte si sebe znovu jako manažera nebo modelku (ale klidně si představte sebe sami tak, jak vypadáte teď) a chovejte se ve svých představách tak, aby Vám to přineslo štěstí. Abyste se cítili dobře, spokojeně, „svoji“. Abyste byli takoví, jací chcete. 

A teď mi řekněte, jestli je možné, že toužíme po svojí vnitřní změně? Po vylepšení svých nedokonalostí z mládí? Po osobním rozvoji? 

A co má tohle všechno společné? Chceme se změnit, být jinými – chybí nám sebedůvěra k tomu, abychom tu změnu provedli. 

Vše je řízeno sebedůvěrou 

Dá se říct, že víceméně všechny činnosti jsou důsledkem nízké sebedůvěry a snaha o její navýšení.  

Proč lidé píšou na Facebook? Co je k tomu vede? Snaha se zviditelnit? Ukázat světu, že mám novou přítelkyni, že mám nové hodinky? Že jsem NĚKDO, protože jsem na dovolené?

I každý nový komentář je napsán s nějakou pohnutkou/ motivem. Proč Vám vaši známí komentují Váš web? (obzvlášť, máte-li povoleny komentáře) Někdo chce prodat svoje znalosti nebo chce dát najevo, že patří k té či oné značce, že ji vlastní, že je jí věrný. Že na to má? Lidé komentují, protože souhlasí s daným názorem. 

Proč se tvoří obsah? Proč vzniká obsah, když už víme, že ho čtenář nepřevede do praxe? Jednak proto, protože nám neříká nic nového nebo proto, protože pasivně konzumujeme, necháváme se motivovat. Pro koho je obsah určený? Odpovědi můžou být dvě, jedna z nich je správná. Je určený pro to, abych se zviditelnil já, nebo pro čtenáře? 

Vřele doporučuji knížku od autora Dale Carnegie – Jak získávat přátele a působit na lidi. Teprve v půli psaní tohoto ebooku jsem ji otevřel a už mám pocit, že to všechno – jak někoho přesvědčit, jak se nehádat, jak někoho třeba i zdvořile zkritizovat, pochválit, skamarádit se, prodat něco někomu, seznámit se – má jednu společnou vlastnost – sebevědomí toho druhého.

Chvalte, nechte toho druhého vypovídat, naslouchejte, oceňujte, dávejte za pravdu, atd. Je až zarážející, když si uvědomíte, že za tím stojí jen jedna věc.

A funguje to již tisíce let. 

Dříve jsem rovněž zmiňoval, že lidem závidíme a že si myslíme, že jsou všichni okolo nás úspěšní. Dovolte mi to trochu poupravit.

Jde o myšlenku, že nezávidíme lidem peníze. Materiál, který ostatní vlastní. Závidíme jim jejich povahy. Že jsou takovými, jakými bychom chtěli být. Proto nás zajímají, proto o nich čteme. Ženy čtou o úspěšných ženách, muži o mužích. Podvědomě se mnou možná souhlasíte. 

Klasická otázka: Přináší nakupování materiálních věcí štěstí?  

Nedávno jsem dokonce na toto téma zahlédl výzkum… který k jednoznačné odpovědi nedošel. Spíše poukazoval na to, že může přinést štěstí, pokud je nákup spojen s nějakým (pozitivním) zážitkem nebo pokud je spojen s osobním kontaktem (Jsme s někým v kontaktu, uděláme druhému radost, druhá strana nám poděkuje a to se nám líbí). Co na to říkám já? Chceme ty věci, kteří mají všichni v okolí, abychom se jim vyrovnali
a pokud máme něco navíc, tak je to proto, protože se chceme ukázat. Např. s novou televizí:) Takže podle mě, materiál může přinést štěstí, ale jen za těchto podmínek.  

Co to má společného s The Secret? Říkají, ať vizualizujeme. Cokoli. I to že máme před sebou dům. Co říkám já a co spíše funguje? Vizualizujme spíše sebe i se změnou svého chování a budujme tím sebevědomí.  

Na vrcholu osobního rozvoje… 

Šťastný je podle mě ten člověk, který dělá věci, které ho baví a naplňují a který je na vrcholu svého osobního rozvoje. Nebo se o to alespoň snaží.

Jak souvisí sebedůvěra s méněcenností? 

Méněcennost je synonymum pro nízkou sebedůvěru. Něco se v minulosti stalo, udělali jsme něco špatně a teď už si na to tolik netroufáme. Říkáme si, že to nezvládneme nebo že něčeho nejsme schopni. Jiní jsou lepší, než já. 

Nepomůže tomu, když si uvědomíme, že když jsme tehdy něco udělali špatně, že to bylo nižší sebedůvěrou? Že se nám třeba někdo smál, protože jsme dělali věci pod stresem – bez sebedůvěry? 

Co to znamená? Když tohle víme, můžeme si říct, že nám tehdy pouze chyběla důvěra v sebe. Že to není nějaká chyba v nás, ale jen jsme si tehdy moc nevěřili. Nic víc. Jsme stejní, jako každý, jen si někdy nevěříme (v čemkoli) a tím děláme ty chyby. 

Na závěr ještě něco: Všichni jsme egoisti.  

Ne, musím to poupravit – Dle Freuda jsme superegoisti, protože je to superego (nadjá), co nás táhne po tom být lepšími. Dnešní společnost však bere ego a superego za totéž. 

Co takhle tu touhu po sebe rozvíjení vypnout?

Ne, nevím, jak na to. Ale víme-li že je to něco, co nás táhne kupředu, bez onoho superega bychom byli duševně v období, kdy superego vznikalo, čili někdy mezi naším 2. – 4. rokem. 

Já se pokusil tuhle problematiku vysvětlit podrobněji a vysvětlit, že všechno je se sebedůvěrou propojeno. Veškeré lidské chování. A to je třeba si uvědomit. Budete napřed, pochopíte, o čem TO je, což Vám může pomoci nejen v podnikání, ale i osobním životě. 

Troufám si říct, že vlastní rozvoj, který následně vede k rozvoji i celé společnosti, může být smyslem života.“ 

Hrajeme divadlo… Všichni jsme herci. 

Jeden z úhlů pohledu na věc. Dobře víme, že kolemjdoucí na ulici jen tak bezduše procházejí, stejně jako Vy. Myslí na své povinnosti, zážitky, nebo taky na nic. Přemítáme si v hlavě pouze obrazy… Můžete potkat člověka, který se dívá neznámo kam
a něco si představuje, nebo člověka, který se na Vás podívá, ale stejně u toho „vizualizuje“. 

Míra vnímavosti okolí je různá. Buď si Vás nikdo ani nevšimne anebo pokud máte na sobě něco výrazného, nebo máte hlasitý projev, tak na sebe upozorníte. Tzv. Oživíte představení. Stále si ale nevysloužíte takovou pozornost, aby nad Vámi někdo začal přemýšlet a něco si říkat. Je to právě stejné jako v onom divadle, v kině nebo kdekoli jinde. Lidé jenom sledují své okolí a jestli jim to něčím oživíte nebo ne, je jedno. 

Lidi nezajímá nic. Myslí jen na své záležitosti. Můžou Vás na 1-5 sekund zaznamenat, ale nic si nepomyslí.

Jakub
Myšlenky dne

Jakub

Marketing. Affiliate. Kreativita. Případové studie. Lidská produktivita. Osobní rozvoj. Plánování. Experimenty na lidech.
Jakub
Myšlenky dne

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *