Za pár sekund v pracovní pohotovosti. Jak? [2. část]

Chcete konečně s něčím začít, ale tak nějak se k tomu nemůžete dostat? Kdo by to neznal? Naštěstí existují pomůcky, které nám tenhle „start“ usnadní.

První není lehká a to je – mít tu správnou motivaci začít. Důvod. Přesvědčení. Chcete do léta vypadat skvěle? Vážně? Vždyť jste to s pár kily navíc přežili loni… tak PROČ?  

Druhý tip, který se mi osvědčil, je ten, že stačí udělat úplně ten nejmenší krok a zbytek už půjde lehce.  

Dejte si za úkol napsat jeden řádek… a rozepíšete se na celou stránku. Dejte si za úkol běžet 5 minut a poběžíte nakonec půl hodiny. Udělejte 1 klik a člověka to nastartuje tak, že jich udělá rovnou 20, když už leží na té zemi. Schválně, postavte se a padněte obličejem k zemi. To je ještě lehké, ne? Vaše ruce reflexivně vystřelí, zachrání Vám obličej a máte tak první skoro klik.  

Vynikajícím příkladem je změna hudby. Člověk by nevěřil, co hudba dokáže. Zrovna teď jsem konečně vypnul YouTube, kde mi hrála má oblíbená hudba, při které často jen tak brouzdám po internetu a v podstatě nic nedělám. Taková rychlejší, člověk si i u toho i prozpěvuje… 

Pak jsem si řekl dost a s vypětím všech psychických sil si pustil relaxační hudbu, pro podporu koncentrace. Klidně tomu nevěřte, ale přicházíte o způsob, jak se rychle okamžitě přepnout z flákání do pracovní pohotovosti.

Youtube (nebo chcete-li Spotify) je v tomhle smyslu zlo. Nástroj na odlákání pozornosti. A opět, jak jsem již psal, stačí takhle malý krok, abyste udělali velkou věc.  

„Hudba má na lidskou produktivitu obrovský vliv.“ 

Autor

Dalším způsobem je vše si ulehčit. Nechte si na židli věci na cvičení. Odpadne Vám starost rozhodování, co na sebe. Ačkoli jde o malou překážku, dokáže člověka pěkně zabrzdit nebo i zastavit. 

Měj své úkoly vždy po ruce

Budete vždy vědět, co dělat. Perfektní možnost, jak na něco nezapomenout. Nemusí jít o úkol, můžete si napsat, jak se chcete cítit nebo jak se chcete chovat. Lidská mysl totiž zapomíná, a když si řeknete, že něco určitě nezapomenete, tak věřte, že zapomenete. Znáte to. Chtěli jste začít každý den sportovat. Jednou to vyjde, ale druhý den jste tak zaneprázdněni, že na úkol jednoduše zapomenete.

Člověk nemůže, alespoň zezačátku, myslet na každou svou povinnost, a v čase, který si určí.  

Přistihnete-li se alespoň jednou, že na svůj úkol zapomenete, nebude to poprvé, ani naposled. 

To všechno, povinnosti, úkoly, cvičení abychom zhubli… mozek bere jako nepohodlí, což bylo mimo jiné vědecky prokázáno. Bere to jako něco, co dělat nechce, a právě s touto myšlenkou se dá pracovat.  

Nemyslete na své povinnosti jako na něco, co musíte udělat, ale co chcete udělat.  

Těšte se na to, co budete dělat, vymyslete si výhody, které Vám splnění úkolu přinese. V případě, že na žádnou výhodu nepřijdete, tak je ještě lepší, když nebudete myslet vůbec na nic. Vstaňte a udělejte to. Nijak se nad tím nepozastavujte. To stačí. Důležité totiž je, abychom u toho nemysleli negativně. 

Jakýkoli náznak negativity zarazte hned zpočátku. Není to až tak složité k natrénování, do pár dní negativita může zmizet. 

Zase je ale otázka, pokud jste tak trochu sebelítostiví, tak víceméně tu negativitu, to, že se NECHCE, že Vás něco bolí, tak to potřebujete od sebe slyšet. 

Nebuďte proto sebelítostiví, jste dostatečně silní na to, abyste se nelitovali. Respektive – máte na výběr – být lítostiví nebo silní a sebevědomí. Můžete si zvolit poměr 50/50 z obou vlastností, ale taky 0/100. Je to jen na Vás… 

“Nechce se” neexistuje

Co to vlastně znamená, když někdo řekne, že se mu nechce? “Nechce se” přeci není žádný důvod. Je to spíš zjednodušeně řečeno:

Jsem příliš unavený, musím odpočívat, musím ještě něco zařídit, musím pracovat na něčem jiném. Tím chci říct, že za “nechce se” vždy stojí nějaký konkrétní problém.

Kdykoli si řeknete, že se Vám něco nechce, zkuste zjistit, jaký skutečný důvod se za tím vlastně skrývá. Až to budete vědět, tak s tím už můžete snáz pracovat. Vždy je dobré si tak nějak všechno logicky vysvětlit, snáz to pak přijmeme. Ostatně jako v životě, bez argumentů někoho stěží přesvědčíme.

Jednoduše tak ve výsledku můžete zjistit, že pro Vaše “nechce se” vlastně žádný důvod ani nemáte, a právě tohle zjištění by měla být ta “motivující” chvíle. Uvědomíte si, že Vám nic nestojí v cestě a můžete se tak směle pustit do Vašich úkolů.

Není pravda, co píšu?

Zdá se Vám naopak, že chcete, ale zároveň se do ničeho nemůžete pustit? Je možné, že jste leniví, nebo chcete-li – nečinní?

No a víte, jak máte postupovat? Máte plán, víte, co dělat, jaké kroky podniknout pro to, abyste dosáhli toho, co chcete? Nevíte to? Když chcete jet na dovolenou, taky odjedete bez jakéhokoli plánu?

Nečinnost = Žádný plán

Jde o to mít ten plán nějakou dobu dopředu. Pokud zrovna onu motivaci k tomu něco dělat máte, ale nevíte, jak začít, je to pak promarněná šance něco konečně udělat.

Can-Do přístup

To, co napíšu bude opět znít jako pravidelná dávka motivace, kterou vídáte všude kolem, ale možná přeci jen všichni tušíme, že na těch motivačních citátech něco je. 

V jednom rozhovoru padla otázka: „Jaké jsou vlastnosti úspěšného člověka“.  

Zapamatoval jsem si jednu a tu nejdůležitější: „Can-Do“ přístup 

Jen činy dělají člověka. Činy člověka posouvají kupředu. Jestli nic neuděláte, prokrastinujete, nemáte čas, musíte hodně odpočívat, tak je něco špatně. Můžete si nalhávat, že to tak není nebo že jste fakt hrozně unavení, ale to není ono. 

Je to o tom přístupu. Člověk se musí jednoho dne přepnout, a z věcí, do kterých se mu moc nechtělo se musí stát věci, u kterých se prostě zvednu a udělám to.  

A právě to, aby člověk získal onen Can-do přístup se jde naučit tím, že budete praktikovat ty všechny pomůcky, které na Vás platí, tak nějak automaticky a „bez keců“.

Příliš moc teorie škodí

Hodně lidí si z knih, kterou přečtou nic nevezmou. Dle esejisty Elberta Hubbarda – samotné pročtení, aniž něco z této rady skutečně v životě neuplatníte, vám mnoho užitku nepřinese…  Docela se divím, že není moc knih, a kdo ví, jestli vůbec jsou, které přemýšlí za čtenáře, vnáší úvahy, rozebírá problém do hloubky. Člověk by měl věci pochopit a porozumět tomu, „proč“ to něco funguje. Protože když se dozvíme nějakou radu, tip, jak bychom se měli chovat, co bychom měli udělat, ale ve výsledku se nedozvíme PROČ  – tak budeme mít vždy pochyby. 

Zrádné může být to, že pokud pouze bezmyšlenkovitě čteme, přestáváme sami uvažovat, začínáme přejímat názory jiných, necháváme sebou „manipulovat“…   

Neříkám, že čtení cizích názorů je špatně. Rozšiřuje to obzory, šetří čas, inspiruje. 

V konečném důsledku byste to ale měli být Vy, kdo rozhodne, jestli je ten či onen výrok pravdivý a zda se mu rozhodnete věřit. 

Úspěch vs. neúspěch

Co je to úspěch? Mít hodně peněz? Může to být třeba i dobrá známka ve škole. Neříkejme, že chceme být jen „úspěšní“ – je třeba dodat, v čem chceme být úspěšní. Ale stále to není dost konkrétní. Jak vůbec konkretizovat úspěch?

Příklad: 

Jsem úspěšný marketingový poradce. Co to znamená? Co třeba „jsem zkušený marketér s měsíčním platem přes 100 tisíc Kč měsíčně“. Nezní to lépe? Nezareaguje na tuto formuli mozek lépe, než na tu předešlou?  

Každopádně, když o někom smýšlíme jako o úspěšném, představujeme si, že má asi hodně peněz. Určitě znáte lidi ve Vašem okolí, o kterých si myslíte, že mají hodně peněz. 

Už jste v životě párkrát prohráli? To nic není. Myslíte si, že prohráváte pořád?  A že je to nespravedlivé, že když se tak snažíte a výsledky nikde, kdežto jiní jsou úspěšní hned napoprvé? 

Teď mi řekněte, kolik lidí z Vašich přátel a lidí podobného věku, má hodně peněz? 2,3, maximálně 5 z kolika…? Ze 100, 200? Kde je ten úspěch? 

Víte, o co mi jde? Myslíte si, že jsou všichni úspěšní, všude to vidíte, všude je úspěch – ať už zasloužilý nebo ne. Vidíte tolik úspěchu, jen moc ne mezi Vašimi vrstevníky. Vidíte úspěch, protože studujete úspěšné lidi, čtete motivační články o úspěchu, zajímá Vás ten úspěch. Člověk si potom myslí, že je to tak snadné a dosažitelné a že se všem kromě Vás samotných daří skvěle. Má to jedno velké ALE. V médiích vidíme jen vrchol ledovce. Vidíme tam jen 5% „úspěšných“, zatímco o těch úspěšných čte zbylých 95%. Tak trochu paradoxem je, že 95% lidí si myslí, že „úspěšný“ je snad každý druhý. 

Nejste zatím úspěšní?  To nic, aspoň 90% dalších taky ne. 

Znamená to, že úspěch je nedosažitelný? 

Ne. Ať už jste jakýkoli typ, vždy máte šanci. Znám mladé lidi, kteří neoplývají sebedůvěrou a mají, co chtěli. Chytili se příležitosti, která se jim naskytla a podařilo se jim to.

Jak jsem psal dřív a ono se to stále opakuje. Nestačí si říct, co v životě chci jen tak letmo u tohohle čtení. Musíte si na to udělat ten čas. Dát si kávu, jít na terasu, ven, pryč od elektroniky a začít uvažovat.  

Nepíšu nic nového. Mnoho knih Vám nedá nic nového, jen to jinak překroutí. Všechno již bylo řečeno.  

Jenom jde o to, jestli to, co již znáte, použijete a uděláte to správně, anebo budete stále hledat nové a nové informace, které ale nikdy s Vaším přístupem nepoužijete. 

Myšlenky dne

Jakub

Marketing. Affiliate. Kreativita. Případové studie. Lidská produktivita. Osobní rozvoj. Plánování. Experimenty na lidech.
Jakub
Myšlenky dne

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *